working poor Viewminder/Flickr

Minimální mzda, nebo životní minimum?

LONDÝN – Ve většině bohatých zemí dnes žijí miliony „chudých pracujících“ – lidí, jejichž zaměstnání není placené tak dobře, aby je udrželo nad hranicí chudoby, a jejichž mzdu proto musí dotovat stát. Tyto dotace mají podobu slev na dani.

Tato myšlenka je velmi stará. Anglie zavedla už během napoleonských válek svůj „speenhamlandský systém“ – formu chudinských dávek, které měly vykompenzovat rostoucí ceny chleba. V roce 1794 schválily úřady ve Speenhamlandu, vesnici v hrabství Berkshire, systém příplatků ke mzdě odstupňovaných podle finanční situace příjemce. Výše příplatků, které rodiny pobíraly, se odvíjela od počtu dětí a ceny chleba.

Toto schéma se však stalo terčem kritiky za to, že umožňuje zaměstnavatelům vyplácet mzdy, které zaměstnancům nestačí ani na obživu, poněvadž rozdíl doplatí daňový poplatník. V roce 1834 byl proto speenhamlandský systém nahrazen dodatkem k chudinskému zákonu, jenž přiznával dávky jen lidem v chudobincích a navázal jejich vyplácení na natolik nepříjemné podmínky, že nutil lidi vrátit se na trh práce.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/2hhjSJr/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.