working poor Viewminder/Flickr

Minimální mzda, nebo životní minimum?

LONDÝN – Ve většině bohatých zemí dnes žijí miliony „chudých pracujících“ – lidí, jejichž zaměstnání není placené tak dobře, aby je udrželo nad hranicí chudoby, a jejichž mzdu proto musí dotovat stát. Tyto dotace mají podobu slev na dani.

Tato myšlenka je velmi stará. Anglie zavedla už během napoleonských válek svůj „speenhamlandský systém“ – formu chudinských dávek, které měly vykompenzovat rostoucí ceny chleba. V roce 1794 schválily úřady ve Speenhamlandu, vesnici v hrabství Berkshire, systém příplatků ke mzdě odstupňovaných podle finanční situace příjemce. Výše příplatků, které rodiny pobíraly, se odvíjela od počtu dětí a ceny chleba.

Toto schéma se však stalo terčem kritiky za to, že umožňuje zaměstnavatelům vyplácet mzdy, které zaměstnancům nestačí ani na obživu, poněvadž rozdíl doplatí daňový poplatník. V roce 1834 byl proto speenhamlandský systém nahrazen dodatkem k chudinskému zákonu, jenž přiznával dávky jen lidem v chudobincích a navázal jejich vyplácení na natolik nepříjemné podmínky, že nutil lidi vrátit se na trh práce.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/2hhjSJrcs