AMSTERDAM – Jedněmi z nejziskovějších globálních zločinných podniků jsou aktivity, do nichž byste to možná neřekli. Jde o trestné činy typu nezákonného rybolovu a těžby dřeva, obchodování s odpady a obchodování s volně žijícími biologickými druhy. A z těchto útoků na životní prostředí, na kterém jsme všichni závislí, inkasuje finanční sektor tučné zisky.
Jen těžko můžeme vyčíslit škody, které ekologická trestná činnost způsobuje. Ničením ekosystémů a drancováním přírodního bohatství se ničí lidská živobytí, podkopávají se řídící instituce a zhoršuje se naše schopnost řešit otázku klimatických změn.
Jak poznamenává nová zpráva iniciativy Finance for Biodiversity (F4B), tyto zločiny generují každoročně zisk v objemu 280 miliard dolarů a o dalších 30 miliard dolarů ročně snižují daňové výnosy, přičemž nejvíce poškozenými jsou chudší země s velkým přírodním bohatstvím. Finanční instituce udržují – často nevědomky – motivaci k takovým aktivitám, když investují do firem, které mají z podobných zločinů prospěch. Prostřednictvím zisků ze zmíněných investic tyto instituce v podstatě fungují jako pračky výnosů z ekologické trestné činnosti.
Pravidla proti praní špinavých peněz (AML) mají bránit v proměně výnosů z nezákonných aktivit v čisté peníze. Zpřísněná pravidla a jejich přísnější vymáhání například v nedávných letech zkomplikovaly financování terorismu. Tuto snahu však brzdí nedostatečné informace a technologické zpoždění, kdy regulátoři jen obtížně drží krok se stále rafinovanějšími přístupy k zatajování původu prostředků.
V oblasti ekologické trestné činnosti je aplikace pravidel AML obzvláště slabá. Mezivládní agentuře Financial Action Task Force, jejímž úkolem je bojovat proti praní špinavých peněz a financování terorismu, slouží ke cti, že v této oblasti zlepšila svůj profil. Přesto se její hlavní aktivity stále do značné míry omezují na nezákonný obchod s biologickými druhy, což je trestná činnost, která má sice dopad na tisíce volně žijících druhů a miliony lidí, ale představuje jen malou část problému.
I kdyby se však stávající pravidla AML uplatnila na větší počet ekologických trestných činů, stále by to nestačilo. Jak ukazuje zpráva F4B, pravidlům AML by musely podléhat také výnosy z investic odvozených od ekologické trestné činnosti.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Finanční instituce včetně penzijních fondů nejenže poskytují kanály, jejichž prostřednictvím mohou pachatelé ekologické kriminality prát zisky, ale investují také do sektorů závislých na přírodních produktech, jako jsou potravinářství, dřevozpracující průmysl a infrastruktura, jejichž ziskovost lze ekologickou trestnou činností zvyšovat. Například nezákonná těžba dřeva může uvolnit větší půdní plochu pro zemědělskou výrobu, čímž se sníží náklady, zvýší výkon a zlepší kvalita. Výsledkem jsou vyšší zisky pro firmy – a větší výnos pro investory. Samotné investice mohou být technicky vzato legální, avšak jsou částečně odvozené z trestné činnosti, takže jde o nezákonný zisk, který je podle toho zapotřebí regulovat.
Finanční instituce už teoreticky vzato mají motivaci nepodporovat firmy profitující z ekologické trestné činnosti: těmto firmám hrozí pokuty nebo i nucené pozastavení některých aktivit, takže se stávají riskantnější investicí. Tato rizika jsou však příliš malá na to, aby investory účinně odstrašila; zákony na ochranu přírody se ve většině případů liknavě vymáhají a případné pokuty bývají obvykle nízké.
Pokud tedy investory neodradí úvěrová rizika, mohlo by je odradit riziko ohrožení pověsti. V době, kdy stále důmyslnější veřejné kampaně založené na datech dokážou nacházet souvislosti mezi investicemi a konkrétními ekologickými trestnými činy, jsou finanční instituce stále zranitelnější vůči veřejnému odporu proti jejich destruktivním investicím.
Dobré je, že v klíčových právních prostředích včetně Evropské unie a Velké Británie brzy vstoupí v platnost nové povinné požadavky due-diligence pro oblast životního prostředí – nejbezprostředněji se to týká odlesňování. V Brazílii, kde má rozsáhlá ekologická kriminalita vážné globální dopady, už centrální banka začleňuje společenské, ekologické a klimatické faktory do finanční regulace.
S rostoucí otevřeností bude přibývat i soudních sporů vedených ve veřejném zájmu proti pachatelům ekologické trestné činnosti. Určité úspěchy už začínají zaznamenávat klimatické žaloby vycházející z dlouhé historie právního postupu vůči firmám, které se v rámci svých hodnotových řetězců spolupodílejí na nezákonných aktivitách.
To ovšem nijak nezmenšuje potřebu ráznějšího postupu vlád, počínaje širším uplatňováním a přísnějším vymáháním pravidel AML. Pokroku v této oblasti bohužel dál brání významné překážky, mimo jiné nelehký úkol rozpoznat nezákonné finanční toky navázané na ekologickou kriminalitu, zvláště když splývají s čistými finančními toky.
Vymáhání navíc závisí na národních regulátorech, jejichž zdroje a kapacity se stát od státu výrazně liší. V mnoha případech čelí regulátoři tlaku na to, aby neuvalovali na firmy zátěž, protože by tím mohli snížit atraktivitu dané země pro finanční instituce, případně by to mohlo mít krátkodobé dopady na rozvoj pracovních míst a komunit.
Společný postup by mohl přispět k překonání zmíněných překážek, avšak tyto kroky jsou pomalé a vedou spíše ke konzervativním výsledkům. Proto F4B doporučuje vývoj cílených mechanismů inspirovaných poznatky z dřívějších obdobných akcí, které vedly k odstranění nabídkových řetězců u jiných nežádoucích jevů, jako byly obchod s otroky či korupce. Například Kimberleyský proces – mezinárodní multilaterální iniciativa, která zvýšila transparentnost v oblasti obchodu s diamanty – pomohl k utlumení obchodu s takzvanými konfliktními diamanty.
Finanční komunita by udělala dobře, kdyby se k tomuto přístupu rovněž přihlásila. Prosazením multilaterálního procesu, jenž by naplnil závazek finančních aktérů zbavit jejich investiční portfolia vazeb na ekologickou trestnou činnost, by tito aktéři mohli snížit rizika soudních sporů i ohrožení vlastní pověsti a přispět k tomu, aby byla regulace správně koncipovaná. Podpora ekologické kriminality a profitování na ní mohou být do značné míry nevědomé. Pokud však jde o ochranu lidí a planety, počítají se konkrétní kroky.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
AMSTERDAM – Jedněmi z nejziskovějších globálních zločinných podniků jsou aktivity, do nichž byste to možná neřekli. Jde o trestné činy typu nezákonného rybolovu a těžby dřeva, obchodování s odpady a obchodování s volně žijícími biologickými druhy. A z těchto útoků na životní prostředí, na kterém jsme všichni závislí, inkasuje finanční sektor tučné zisky.
Jen těžko můžeme vyčíslit škody, které ekologická trestná činnost způsobuje. Ničením ekosystémů a drancováním přírodního bohatství se ničí lidská živobytí, podkopávají se řídící instituce a zhoršuje se naše schopnost řešit otázku klimatických změn.
Jak poznamenává nová zpráva iniciativy Finance for Biodiversity (F4B), tyto zločiny generují každoročně zisk v objemu 280 miliard dolarů a o dalších 30 miliard dolarů ročně snižují daňové výnosy, přičemž nejvíce poškozenými jsou chudší země s velkým přírodním bohatstvím. Finanční instituce udržují – často nevědomky – motivaci k takovým aktivitám, když investují do firem, které mají z podobných zločinů prospěch. Prostřednictvím zisků ze zmíněných investic tyto instituce v podstatě fungují jako pračky výnosů z ekologické trestné činnosti.
Pravidla proti praní špinavých peněz (AML) mají bránit v proměně výnosů z nezákonných aktivit v čisté peníze. Zpřísněná pravidla a jejich přísnější vymáhání například v nedávných letech zkomplikovaly financování terorismu. Tuto snahu však brzdí nedostatečné informace a technologické zpoždění, kdy regulátoři jen obtížně drží krok se stále rafinovanějšími přístupy k zatajování původu prostředků.
V oblasti ekologické trestné činnosti je aplikace pravidel AML obzvláště slabá. Mezivládní agentuře Financial Action Task Force, jejímž úkolem je bojovat proti praní špinavých peněz a financování terorismu, slouží ke cti, že v této oblasti zlepšila svůj profil. Přesto se její hlavní aktivity stále do značné míry omezují na nezákonný obchod s biologickými druhy, což je trestná činnost, která má sice dopad na tisíce volně žijících druhů a miliony lidí, ale představuje jen malou část problému.
I kdyby se však stávající pravidla AML uplatnila na větší počet ekologických trestných činů, stále by to nestačilo. Jak ukazuje zpráva F4B, pravidlům AML by musely podléhat také výnosy z investic odvozených od ekologické trestné činnosti.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Finanční instituce včetně penzijních fondů nejenže poskytují kanály, jejichž prostřednictvím mohou pachatelé ekologické kriminality prát zisky, ale investují také do sektorů závislých na přírodních produktech, jako jsou potravinářství, dřevozpracující průmysl a infrastruktura, jejichž ziskovost lze ekologickou trestnou činností zvyšovat. Například nezákonná těžba dřeva může uvolnit větší půdní plochu pro zemědělskou výrobu, čímž se sníží náklady, zvýší výkon a zlepší kvalita. Výsledkem jsou vyšší zisky pro firmy – a větší výnos pro investory. Samotné investice mohou být technicky vzato legální, avšak jsou částečně odvozené z trestné činnosti, takže jde o nezákonný zisk, který je podle toho zapotřebí regulovat.
Finanční instituce už teoreticky vzato mají motivaci nepodporovat firmy profitující z ekologické trestné činnosti: těmto firmám hrozí pokuty nebo i nucené pozastavení některých aktivit, takže se stávají riskantnější investicí. Tato rizika jsou však příliš malá na to, aby investory účinně odstrašila; zákony na ochranu přírody se ve většině případů liknavě vymáhají a případné pokuty bývají obvykle nízké.
Pokud tedy investory neodradí úvěrová rizika, mohlo by je odradit riziko ohrožení pověsti. V době, kdy stále důmyslnější veřejné kampaně založené na datech dokážou nacházet souvislosti mezi investicemi a konkrétními ekologickými trestnými činy, jsou finanční instituce stále zranitelnější vůči veřejnému odporu proti jejich destruktivním investicím.
Dobré je, že v klíčových právních prostředích včetně Evropské unie a Velké Británie brzy vstoupí v platnost nové povinné požadavky due-diligence pro oblast životního prostředí – nejbezprostředněji se to týká odlesňování. V Brazílii, kde má rozsáhlá ekologická kriminalita vážné globální dopady, už centrální banka začleňuje společenské, ekologické a klimatické faktory do finanční regulace.
S rostoucí otevřeností bude přibývat i soudních sporů vedených ve veřejném zájmu proti pachatelům ekologické trestné činnosti. Určité úspěchy už začínají zaznamenávat klimatické žaloby vycházející z dlouhé historie právního postupu vůči firmám, které se v rámci svých hodnotových řetězců spolupodílejí na nezákonných aktivitách.
To ovšem nijak nezmenšuje potřebu ráznějšího postupu vlád, počínaje širším uplatňováním a přísnějším vymáháním pravidel AML. Pokroku v této oblasti bohužel dál brání významné překážky, mimo jiné nelehký úkol rozpoznat nezákonné finanční toky navázané na ekologickou kriminalitu, zvláště když splývají s čistými finančními toky.
Vymáhání navíc závisí na národních regulátorech, jejichž zdroje a kapacity se stát od státu výrazně liší. V mnoha případech čelí regulátoři tlaku na to, aby neuvalovali na firmy zátěž, protože by tím mohli snížit atraktivitu dané země pro finanční instituce, případně by to mohlo mít krátkodobé dopady na rozvoj pracovních míst a komunit.
Společný postup by mohl přispět k překonání zmíněných překážek, avšak tyto kroky jsou pomalé a vedou spíše ke konzervativním výsledkům. Proto F4B doporučuje vývoj cílených mechanismů inspirovaných poznatky z dřívějších obdobných akcí, které vedly k odstranění nabídkových řetězců u jiných nežádoucích jevů, jako byly obchod s otroky či korupce. Například Kimberleyský proces – mezinárodní multilaterální iniciativa, která zvýšila transparentnost v oblasti obchodu s diamanty – pomohl k utlumení obchodu s takzvanými konfliktními diamanty.
Finanční komunita by udělala dobře, kdyby se k tomuto přístupu rovněž přihlásila. Prosazením multilaterálního procesu, jenž by naplnil závazek finančních aktérů zbavit jejich investiční portfolia vazeb na ekologickou trestnou činnost, by tito aktéři mohli snížit rizika soudních sporů i ohrožení vlastní pověsti a přispět k tomu, aby byla regulace správně koncipovaná. Podpora ekologické kriminality a profitování na ní mohou být do značné míry nevědomé. Pokud však jde o ochranu lidí a planety, počítají se konkrétní kroky.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka