TOKIO – Japonská ekonomika se může pochlubit sedmi po sobě jdoucími čtvrtletími růstu, během nichž dosáhlo průměrné roční tempo růstu hodnoty 1,9%. Agregátní poptávka převyšuje potenciální výkon o 1%, takže japonská „mezera HDP“ má nyní kladnou hodnotu. Nezaměstnanost klesla na 2,7%, což je nejnižší úroveň od roku 1993, a poměr volných pracovních míst k počtu uchazečů dosahuje 1,56 – to je nejvyšší úroveň od roku 1974 a jejím výsledkem je akutní nedostatek pracovních sil v několika sektorech včetně stavebnictví, maloobchodu a doručování balíků. A index Nikkei Stock Average se v lednu letošního roku vyhoupl nad hranici 24 000 jenů (216 dolarů), tedy na nejvyšší hodnotu od roku 1991.
Přestože však tyto ukazatele naznačují, že Japonsko je po více než dvou desetiletích stagnace, deflace a ekonomické nejistoty konečně z nejhoršího venku, celková míra inflace ve výši pouhých 0,6% zůstává hluboko pod dvouprocentním cílem japonské centrální banky (BOJ). Pozoruhodné je, že ačkoliv BOJ připisuje nízkou inflaci klesajícím cenám energií, vliv energetiky na inflaci je dnes pozitivní. Když se z cenového indexu vyřadí čerstvé potraviny, zvýší se míra inflace na 0,9%, avšak po vyloučení energií klesne na 0,3%.
Otázka, proč Japonsko nezažívá zdravou inflační spirálu taženou mzdami, zůstává s ohledem na současný nedostatek pracovních sil záhadou. Jistě, inflace se nedostavuje ani ve Spojených státech a v Evropě. Japonský případ však zvlášť bije do očí. Japonskou reálnou ekonomiku mnoho let podporovaly fiskální schodky ve výši až 6% HDP a mimořádné kvantitativní uvolňování (QE), které guvernér BOJ Haruhiko Kuroda zavedl v dubnu 2013. Poměr dluhu k HDP se od té doby zvýšil na 230% a BOJ převzala do svého vlastnictví více než 40% nesplacených vládních dluhopisů (JGB).
TOKIO – Japonská ekonomika se může pochlubit sedmi po sobě jdoucími čtvrtletími růstu, během nichž dosáhlo průměrné roční tempo růstu hodnoty 1,9%. Agregátní poptávka převyšuje potenciální výkon o 1%, takže japonská „mezera HDP“ má nyní kladnou hodnotu. Nezaměstnanost klesla na 2,7%, což je nejnižší úroveň od roku 1993, a poměr volných pracovních míst k počtu uchazečů dosahuje 1,56 – to je nejvyšší úroveň od roku 1974 a jejím výsledkem je akutní nedostatek pracovních sil v několika sektorech včetně stavebnictví, maloobchodu a doručování balíků. A index Nikkei Stock Average se v lednu letošního roku vyhoupl nad hranici 24 000 jenů (216 dolarů), tedy na nejvyšší hodnotu od roku 1991.
Přestože však tyto ukazatele naznačují, že Japonsko je po více než dvou desetiletích stagnace, deflace a ekonomické nejistoty konečně z nejhoršího venku, celková míra inflace ve výši pouhých 0,6% zůstává hluboko pod dvouprocentním cílem japonské centrální banky (BOJ). Pozoruhodné je, že ačkoliv BOJ připisuje nízkou inflaci klesajícím cenám energií, vliv energetiky na inflaci je dnes pozitivní. Když se z cenového indexu vyřadí čerstvé potraviny, zvýší se míra inflace na 0,9%, avšak po vyloučení energií klesne na 0,3%.
Otázka, proč Japonsko nezažívá zdravou inflační spirálu taženou mzdami, zůstává s ohledem na současný nedostatek pracovních sil záhadou. Jistě, inflace se nedostavuje ani ve Spojených státech a v Evropě. Japonský případ však zvlášť bije do očí. Japonskou reálnou ekonomiku mnoho let podporovaly fiskální schodky ve výši až 6% HDP a mimořádné kvantitativní uvolňování (QE), které guvernér BOJ Haruhiko Kuroda zavedl v dubnu 2013. Poměr dluhu k HDP se od té doby zvýšil na 230% a BOJ převzala do svého vlastnictví více než 40% nesplacených vládních dluhopisů (JGB).