Daniel Berehulak/Getty Images

Proč by Bank of England měla cílovat růst

OXFORD – Britská centrální banka, Bank of England (BoE), tento měsíc zvýšila úrokové sazby na 0,75 %, v přesvědčení, že inflace překročí jí stanovený cíl ve výši 2 % zhruba do dvou let. Stoupající úrokové sazby ale mají tendenci tlumit ekonomickou aktivitu a růst ve Spojeném království se sotva utrhl ze řetězu. Měla by BoE uvažovat o úpravě svého mandátu tak, aby zahrnoval hospodářský růst?

Ve Spojených státech má Federální rezervní systém dvojí pověření: vůči stabilitě cen a maximální zaměstnanosti. Jistěže, Fed také letos zvýšil úrokové sazby; jenže americká ekonomika v letošním roce roste o víc než 4 % a u HDP se očekává vzestup asi o 3 %.

Naproti tomu britské hospodářství narostlo v prvním čtvrtletí letošního roku o pouhé 0,2 %. Přestože BoE očekává, že se růst vzchopí a pro letošek skončí na asi 1,5 %, označuje takové tempo za „maximální rychlost“. Rychlejší růst by vyvolal inflační tlaky.

Při britské nezaměstnanosti na úrovni 4,2 % – podle názoru BoE odpovídající plné zaměstnanosti – bude najímání pracovníků znamenat vyšší mzdy. A protože vzestupy cen jsou funkcí mezd plus marže, poroste inflace. Rozhodnutí BoE zvýšit úrokové sazby navzdory pomalému hospodářskému růstu bylo odrazem starosti o její 2 % inflační cíl.

Vzhledem k tomu, že britské hospodářství v letech 1980 až 2007 rostlo průměrně o 2,5 %, prognóza BoE na úrovni 1,5 % růstového potenciálu představuje významnou degradaci hodnocení. Viníkem je chabý růst produktivity. Od roku 1998 do globální finanční krize roku 2008 dosahoval roční růst produktivity průměrně 2,25 %. Teď se BoE domnívá, že je toto tempo kolem 1-1,25 %.

K tomuto zpomalení v oblasti produktivity došlo napříč vyspělými ekonomikami, z důvodů – od nepříznivých demografických trendů, nižší investiční poptávky po řadu dalších možných vysvětlení –, které zůstávají nejasné. Británie je však postižena nejhůř.Pomalejší hospodářský růst přitom vyvolává očekávání nižších úrokových sazeb.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

BoE poprvé předložila odhad toho, jaký pravděpodobně bude „nový normál“ úrokových sazeb, v souladu se svou prognózou růstu. Namísto průměrné 5% sazby, která převažovala během desetiletí před bankovní krizí, teď BoE očekává úrokové sazby na 2-3% hladině, což znamená reálnou (inflačně očištěnou) úrokovou míru nižší než 1 %. To se nemíjí s odhady, kde by se mohly pohybovat úrokové sazby v ostatních vyspělých ekonomikách, které zažívají zpomalení růstu produktivity.

Jelikož se však BoE domnívá, že růst ekonomiky už plně vyčerpává svůj potenciál, zvýšila úrokové sazby, třebaže růst HDP je pomalý a odhaduje se, že od nynějška do roku 2021, tedy do konce prognózovaného období, dosáhne pouhých 1,7-1,8 %. Právě proto se poslední krok BOE zdá zvláštní. Nepovedou účinky vyšších sazeb na půjčky, výdaje a investice domácností a firem k ještě pomalejšímu růstu?

Samozřejmě, měnová politika ovlivňuje hospodářský cyklus, ne dlouhodobé vyhlídky ekonomiky, které závisí mimo jiné na technických inovacích a dovednostech pracovních sil. Potenciální tempo růstu britské ekonomiky tedy postup BoE nezmění. Přiměl by ale růstový mandát BoE víc váhat se zvyšováním sazeb, když je růst chudokrevný?

Zamysleme se nad scénářem, v němž by BoE dostala pověření maximalizovat hospodářský růst a dosahovat 2% inflačního cíle. Kdyby tvůrci politik očekávali, že inflace dosáhne 2 %, ale hospodářský růst bude za dva roky nižší než 2 %, museli by zvažovat, nakolik bude mít zvýšení sazeb tlumící vliv na ekonomiku. Jinými slovy inflační cíl může být plněn, ale bude-li vlažný růst, zápas s vyvažováním dvou cílů může BoE brzdit o něco déle – tak jako Fed bdí nad zaměstnaností, ačkoliv měnová politika ve skutečnosti neovlivňuje dlouhodobý růst.

Záludnost do věci vnáší to, že potenciální tempo růstu ekonomiky, které se může měnit, se těžko odhaduje. Kdyby posílil růst produktivity, „maximální rychlostí“ může být opět 2,5% růst HDP. Centrální banka s růstovým mandátem může tedy našlapovat poněkud obezřetněji, pro případ, že by její počínání ztlumilo aktivitu, která by mohla národní výstup dostat do nového potenciálního tempa.

Dalším důvodem proč zvažovat pověření BoE mandátem zahrnujícím hospodářský růst je slábnoucí vazba mezi inflací a zbytkem ekonomiky. Řečeno jinak, na rozdíl od minulosti růst cen tak úzce nesouvisí s nezaměstnaností ani výstupem.

Například bezprostředně po krizi roku 2008 byla inflace vysoká, jako by britská ekonomika vzkvétala, což se však nedělo; také nezaměstnanost byla tehdy poměrně vysoká. Ceny stoupaly, protože libra byla slabá, takže zvyšovala náklady na dovoz, a ceny ropy byly vysoké.

Během tohoto období BoE často míjela svůj inflační cíl, což vyvolávalo kritiku, že cíl je neúčinný. Důvod proč nezvýšit sazby byl ale zřejmý: ekonomika se vyrovnávala s následky Velké recese. S hospodářským růstem jako explicitní součástí mandátu by BOE za takových okolností dokázala lépe vysvětlit svůj postup – a lépe zachovat věrohodnost své oddanosti cenové stabilitě.

Dozírání pouze na stabilitu cen mohlo fungovat, když byla inflace spolehlivějším prostředníkem hospodářského cyklu. Když tomu teď tak není, BoE – a možná i další centrální banky – by měla uvažovat o změně mandátu tak, aby cílovala také růst.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/nOJ0tqQ/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.