1

Jak napravit bangladéšský oděvní průmysl

KUALA LUMPUR – Jsou tomu čtyři roky, co děsivé zhroucení oděvní továrny Rana Plaza v Bangladéši zvedlo oponu zakrývající praxi zaměstnanosti v globálním oděvním průmyslu. Doufali jsme, že tragédie, při níž zahynulo přes 1100 pracujících, tedy neštěstí s nejvyšším počtem obětí na životech v dějinách branže, vnese do odvětví, které bylo dlouho ponecháváno vlastnímu osudu, smysluplnou změnu. Náš výzkum bohužel naznačuje, že dochází k opaku.

Zprávy v médiích zdůrazňují pokračující prohřešky odvětví v Bangladéši, zejména přetrvávající spoléhání na dětskou práci. Britský program Exposure o aktuálním dětí získal v roce 2014 důkazy, že v továrnách pracují děti už od 13 let (často za krutých podmínek) a vyrábějí oděvy pro maloobchodní prodej ve Spojeném království. Jiná skrytě natočená reportáž CBS News vyzpovídala dvanáctiletou dívku, která získala práci v továrně pomocí rodného listu, kterým falšovala svůj věk. Novináři z časopisu The Australian Women’s Weekly zase našli dívky ve věku pouhých deseti let, které šily oděvy pro přední australské značky.

Mediální zprávy jsou sice znepokojivé, ale nepředkládají úplný obrázek. Kolik nezletilých a dospívajících dívek je celkově v továrnách zaměstnáno? A co je ještě důležitější, měla by jim být taková práce zcela znemožněna?

Přístup do továren je omezený a většina zaměstnanců svůj skutečný věk na pracovišti neprozradí. Novináři často ve snaze zachytit porušování práv maskují svou identitu. My jsme ke zhodnocení výskytu nezletilých pracujících v oděvním průmyslu a k určení hodnoty sektoru pro bangladéšskou společnost zvolili jiný přístup.

V rámci nedávného celonárodního sčítání lidu jsme posbírali údaje od tisíců matek a dívek ve třech bangladéšských průmyslových okresech s nejvyšší koncentrací výroben konfekčních oděvů (zejména mimo zóny výroby na vývoz): v Ašuliji, Gázípuru a Nárájangaňdži. V těchto třech oblastech je soustředěna většina oděvních dělnic v zemi. Pro srovnání jsme také vedli rozhovory v 58 městských oblastech, kde se oděvní továrny nevyskytují.

Během výzkumu jsme v prověřovaných oblastech našli 3367 žen a dívek, které uvedly, že jsou zaměstnané v oděvním průmyslu. Z nich 3 % byla ve věku 10-13 let a 11 % ve věku 14-17 let. Z 861 dívek mladších 18 let, které vykonávaly nějakou práci, 28 % uvedlo, že pracují v oděvním průmyslu.

Na základě těchto důkazů by se zdálo, že bangladéšské oděvní továrny využívají práci dětí (zejména dívek) ve větším měřítku, než naznačují i ty nejdráždivější reportáže v médiích. Pro nás však skutečná otázka spočívá v tom, zda se tato praxe má vymýtit, nebo reformovat.

Globální značky spoléhající na levnou pracovní sílu slibují vymýcení. V roce 1992 tvořily děti ve věku do 14 let zhruba 10 % dělníků v oděvním sektoru. Rok nato, po zavedení zákona o odrazování od dětské práce ve Spojených státech – takzvaného Harkinova zákona, který zakázal do USA dovážet zboží vyrobené za pomoci dětské práce –, opustilo výrobní prostory zhruba 50 tisíc nezletilých dělníků. Současně se Bangladéšská asociace oděvních výrobců a vývozců zavázala postupně skoncovat s dětskou prací a dostat děti zpět do škol – školní docházka dívek je v oblastech s vysokou zaměstnaností v oděvním průmyslu obvykle nižší než jinde – v souladu předpisem zakazujícím zaměstnávání dětí mladších 14 let, zavedeným v roce 2010.

Naše data zřetelně ukazují, že sliby odvětví nejsou doposud splněné (ač bangladéšská vláda tvrdí, že v současnosti nejsou v oděvních výrobnách „žádné dětské pracovní síly“).

To však pro nezletilé dělnice v Bangladéši nemusí být úplně špatné. Díky tlaku na výrobce oděvů v důsledku katastrofy v Rana Plaza se minimální mzda v odvětví zvýšila o 77 %, na 68 dolarů měsíčně. V důsledku je pro mladé dívky atraktivnější přijmout v sektoru placené zaměstnání, což má paradoxně určité sociální přínosy.

Většina dívek, které v Bangladéši pracují, pochází z chudých rodin. Relativně movitější rodiny i v oblastech oděvního průmyslu posílají své dcery pracovat do továren jen zřídka. Ačkoliv nedávné snahy snížily náklady na školní docházku dívek (hotovostními stipendii a zrušením školného), řada mladých žen stále odchází ze středních škol, i bez příležitosti k nástupu do placené práce. To dívkám často ponechává jedinou možnost: sňatek. V zemi, kde se zřídka v praxi dodržují zákony o minimálním oddacím věku, je tak vlastní výdělek nejlepším způsobem jak se vyhnout předčasné svatbě.

V situaci, kdy si řada mladých dívek musí vybrat mezi prací v továrně a sňatkem v raném věku, by zákaz práce v továrnách pro dívky mladší 18 let přinesl víc škody než užitku. Abychom dívkám pomohli vyvarovat se takového rozhodování a snížili přítomnost nezletilých a mladistvých dívek ve výrobě, je zapotřebí klást větší důraz na snižování chudoby na venkově.

Očekává se, že bangladéšský oděvní průmysl se během příštích dvou desetiletí velikostně rozroste na čtyřnásobek a do výroben přiláká miliony dalších dělnic, mladších i starších. Podle našich odhadů každá desátá z nových zaměstnankyň bude ve věku 10-17 let.

Spotřebitelé po celém světě odmítají oděvy šité dětskými dělníky, což je chvályhodné. Děti ve věku do 18 let by měly chodit do školy a učit se důležitým dovednostem pro život, ne dlouhé hodiny pracovat v náročných podmínkách. Ponaučení z tragédie, která se roku 2013 stala v Rana Plaza, jsou však složitější, než jak je mnohá mezinárodní média líčí. Oděvní průmysl se musí reformovat; nemají-li ale ženy a dívky znovu zbytečně trpět, správnou odpovědí v tuto chvíli nemůže být slibovat vymýcení dětské práce.