Garment workers in Bangladesh Jonathan Saruk/Getty Images

Posílení pozice ženských oděvních pracovnic v Bangladéši

DHAKA – Po čtyři dekády poháněl oděvní průmysl ekonomiku Bangladéše a přinášel práci více lidem, než jakýkoliv další sektor. Zejména ženy z tohoto boom profitovaly a dnes jsou většina ze čtyř milionů zaměstnanců tohoto průmyslu právě ženy.

Nicméně zatímco obchod s textilem posílil peněženky žen a vyzval patriarchální společnost k vývoji, ekonomické posílení příliš nezlepšilo rovnost pohlaví a blahobyt žen. Naopak, ženy s prací v největším průmyslu v Bangladéši jsou nyní ohroženi na dvou frontách – doma a v práci.

Zatímco o vykořisťování v oděvním průmyslu bylo napsáno dost, je nedostatek dat bezpečnostní a zdravotní dopady pro ženy v tomto sektoru. Naše organizace, icddr.b (International Centre for Diarrhoeal Disease Research, Bangladesh) pracuje na tom, aby se to změnilo. V řadě nedávných studií jsme zkoumali zdravotní a sociální otázky – fyzické i emoční – kterým čelí ženy, co produkují oblečení, jaké si nikdy nebudou moci dovolit.

Ženy, se kterými jsme mluvili, sdílely markantně podobné příběhy. Většina byla, nebo je vdaná, měla či má slabé vzdělání a přesunuly se do měst z chudobou zužovaných domácností, aby podporovaly své rodiny. Většina osob poskytujících rozhovor tvrdila, že pracuje minimálně deset hodin denně, každý den. Mnoho z nich pracuje přesčas, aby dosáhly denní produkční kvóty 100 košil za hodinu. A v závislosti na jejich pozici stráví celou dobou své práce buď ve stoje (pokud jsou inspektory kvality), nebo v sedě (pokud jsou provozovateli strojů), případně v pohybu (pokud jsou pomocníky v továrně).

Co však naše studie činí unikátními jsou informace, které jsme sesbírali o tom, co se děje po práci. A zde jsou údaje ještě pozoruhodnější.

Pro začátek, většina dnů vdaných pracovnic nekončí s koncem pracovní doby v továrně. Zpátky doma se od nich očekává vaření, uklízení a další domácí povinnosti – práce nad rámec zaměstnání, které je vysiluje a činí je náchylnými k onemocněním. Zejména těhotné ženy trpí významnými zdravotními problémy, jako je hypertenze, za což vděčí svým brutálním rozvrhům. A přesto většina žen, které potřebují příjem, pokračuje v práci a těhotenství co nejdéle tají, ze strachu, že je nadřízení vyhodí, když na to přijdou.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Vybírá si to také emoční daň. Pracující matky z venkovských vesnic uváděly, že pociťují vysokou úroveň viny, úzkosti a stresu, způsobených vzdáleností od dětí, které mnohdy musí nechat ve vesnici, protože si nemohou dovolit – co se týká peněz a času – se o ně starat v Dhaka.   

Dva z pěti zaměstnanců mají sebevražedné sklony. A přesto zdravotní systémy továren, které jsme studovali, neberou psychické onemocnění jako vážný problém. Ve skutečnosti většina továren nemá žádná opatření pro své pracovníky v oblasti péče o duševní zdraví. Výsledkem je, že většina žen v tichosti trpí.

No a konečně, náš výzkum identifikoval znepokojivou souvislost mezi zaměstnáním v oděvním průmyslu a násilím (psychickým, emočním a sexuálním) na ženách. Ohromujících 43% respondentů řeklo, že bylo minulý rok sexuálně napadeno svým manželem. Abychom toto číslo dali do perspektivy, národní průměr pro tuto formu násilí je 13%. I když nemáme data pro konečné posouzení, proč jsou hodnoty zneužívání v oděvním průmyslu tak vysoké, jsou naše údaje shodné s přetrvávajícím veřejným míněním, že ženy v této oblasti jsou nějak spojeny s sexuální prací a sexuální promiskuitou.

Není pochyb, že ženy v Bangladéši si získali stupeň autonomie a finanční nezávislosti svou účastí v oděvním průmyslu. Ale jak ukazují naše data, tyto zisky něco stály. A ačkoliv aktivisté a zasvěcení uznávají, že přístup a násilné chování k ženám se musí změnit, neexistuje v tuto chvíli shoda nad tím, jak toho dosáhnout.

Myslíme si, že je čas to změnit a dobrým způsobem jak začít by bylo tlačit mezinárodní firmy k tomu, aby rovnost pohlaví udělali svou prioritou. Mnoho z globálních značek, které spoléhají na bangladéšské továrny, se zavázalo k rovnosti pohlaví v jejich korporátních kancelářích. Měly by to samé udělat na produkční straně, kde jsou manažerské pozice obsazeny téměř výhradně muži, což je nepoměr, který posiluje nerovnováhu pohlaví i jinde ve společnosti.

Možná tou nejdůležitější změnou, která musí proběhnout, je zapojení mužů do dialogu o pohlaví. V několika afrických zemích snížili pohlavně-senzibilizační iniciativy diskriminaci a násilí proti ženám. Například jeden program v Západní Africe svádí dohromady manželé na zprostředkovaná “dialogová sezení” s cílem zlepšit roli žen v rozhodování ohledně financí. Aby došlo k obdobnému pokroku v Bangladéši, je zapotřebí velkých změn v politice a programech. Oděvní průmysl a v širším měřítku vzato muži, se musí zavázat k cíli v podobě posílení práv žen.  

Po téměř 40 letech v práci jsou ženy hnací silou pro nejpodstatnější bangladéšský průmysl. V tuto chvíli za to však platí příliš vysokou fyzickou a psychickou daň.

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/qDtx9we/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.