NEW YORK – Během nedávné návštěvy venkovské komunity Los Palmas na Haiti se mi naskytla příležitost hovořit s rodinami přímo zasaženými epidemií cholery, která zemi sužuje od zemětřesení v roce 2010. Jeden muž mi vysvětlil, že mu nemoc nejen zabila sestru, ale že během mnohahodinové chůze do nejbližší nemocnice zemřela také jeho tchyně. On a jeho manželka dnes pečují o pět osiřelých neteří a synovců.
Tyto příběhy dnes na Haiti nejsou neobvyklé. Podobné zkoušky a tragédie zakusily tisíce lidí po celé zemi.
Existují však i jiskřičky naděje. Zvýšené zapojení komunit a změny v hygienických zvyklostech osvobodily ženy, muže a děti z Los Palmas a sousední vesnice Jacob od cholery – což je oproti posledním několika letům dramatický obrat – a snížily riziko jejich nákazy jinými nemocemi přenášenými vodou. Jedna rodina, se kterou jsem se setkal, mi například hrdě ukázala nový vodní filtr.
NEW YORK – Během nedávné návštěvy venkovské komunity Los Palmas na Haiti se mi naskytla příležitost hovořit s rodinami přímo zasaženými epidemií cholery, která zemi sužuje od zemětřesení v roce 2010. Jeden muž mi vysvětlil, že mu nemoc nejen zabila sestru, ale že během mnohahodinové chůze do nejbližší nemocnice zemřela také jeho tchyně. On a jeho manželka dnes pečují o pět osiřelých neteří a synovců.
Tyto příběhy dnes na Haiti nejsou neobvyklé. Podobné zkoušky a tragédie zakusily tisíce lidí po celé zemi.
Existují však i jiskřičky naděje. Zvýšené zapojení komunit a změny v hygienických zvyklostech osvobodily ženy, muže a děti z Los Palmas a sousední vesnice Jacob od cholery – což je oproti posledním několika letům dramatický obrat – a snížily riziko jejich nákazy jinými nemocemi přenášenými vodou. Jedna rodina, se kterou jsem se setkal, mi například hrdě ukázala nový vodní filtr.