0

Blues o záchraně

NEW YORK – Netřeba být geniální, aby se člověk dovtípil, že finanční soustava Spojených států, ba finančnictví globální, je v pěkné kaši. A teď, když Sněmovna reprezentantů USA odmítla plán finanční výpomoci ve výši 700 miliard dolarů, navrhovaný Bushovou vládou, je také zřejmé, že neexistuje konsenzus ohledně toho, jak se z ní dostat.

Problémy v americkém hospodářství a finanční soustavě byly zjevné po léta. To však americkým lídrům nebránilo obracet se k týmž lidem, kteří pomohli kaši zavařit, problémy neviděli tak dlouho, dokud nás nedovedli na pokraj další Velké hospodářské krize, a teď skáčou od jedné finanční výpomoci ke druhé, aby nás zachránili.

Jak se budou globální trhy propadat, záchranný plán bude téměř určitě v Kongresu předložen k hlasování znovu. Možná že spasí Wall Street, ale co zbytek ekonomiky? Co daňoví poplatníci, už teď sevření bezprecedentními schodky a zatíženi účty za upadající infrastrukturu a dvě války, jež bude třeba uhradit? Může za takových okolností nějaký plán finanční výpomoci vůbec zabrat?

Ovšemže, právě odmítnutý záchranný plán byl mnohem lepší než to, co Bushova vláda navrhovala původně. Jeho základní přístup are zůstával zásadním způsobem chybný. Zaprvé se – opět – spoléhal na ekonomiku stékajících kapek: peníze nalévané do Wall Street by tak nějak měly prosáknout až na hlavní třídu a pomoci obyčejným pracujícím a majitelům rodinných domů. Ekonomika stékajících kapek téměř nikdy nefunguje a ani tentokrát není o nic pravděpodobnější, že se osvědčí.