21

Jak přepsat scénář měnové politiky

MNICHOV – Jak dlouho budou přední centrální banky slepě spoléhat na rigidní pravidla řízení inflace a stimulace růstu? Vzhledem k zřetelným přínosům čilé měnové politiky je zapotřebí, aby centrální bankéři přestali přehlížet možnosti, jež skýtá pružnost.

Už dlouho je zažitým pravidlem tvůrců měnových politik, že když je inflace pod oficiálním cílovým rozpětím, je třeba nastavit krátkodobé úrokové sazby na úroveň, která pobídne výdaje a investice. Tento přístup znamená, že jakmile úrokové sazby klesnou na nulu nebo se jí blíží, centrální banky nemají mnoho na vybranou než spustit programy rozsáhlých nákupů aktiv, od nichž se očekává stimulace poptávky. Když si to okolnosti vyžádají, tvůrci politik se opřou o předem určené scénáře neokeynesiánských ekonomických modelů.

Tyto scénáře nás ale v příliš mnoha případech svedly na scestí, protože předpokládají, že měnová politika má měřitelný a předvídatelný vliv na poptávku a inflaci. Existuje řada důvodů ke zpochybnění tohoto předpokladu.

Za prvé domácnosti na mimořádně nízké úrokové sazby nereagují snížením úspor a vyššími výdaji. Jestliže úspory už vůbec nevynášejí, lidé si nemohou dovolit nákladné položky ani platit si na penzi až časem. Také firmy se dnes potýkají s tak velkou nejistotou a tolika riziky, že je k rozšíření investic doposud nenalákala ani čím dál nižší cena kapitálu.