0

Autoritáři před branami

Minulý čtvrtek mě soudci indonéského Ústředního soudu v Jakartě odsoudili k jednomu roku vězení. Jako šéfredaktor zpravodajského týdeníku Tempo jsem se podle soudu provinil nactiutrháním vůči obchodnímu magnátovi jménem Tomy Winata tím, že jsem nepřímo naznačil jeho možný podíl na požáru textilního trhu pro jihovýchodní Asii v Jakartě a že jsem šířením lží podněcoval k výtržnostem. Je můj případ i případy jemu podobné předzvěstí konce dalšího krátkodobého experimentu s demokracií v Indonésii?

Ona „výtržnost", ke které jsem údajně podněcoval, se odehrála v květnu loňského roku, kdy téměř dvě stovky hrdlořezů označujících se za Winatovy stoupence přepadly kancelář týdeníku Tempo , vyhrožovaly vypálením budovy, obtěžovaly zaměstnance a zranily jednoho reportéra. Ve snaze napomoci k pokojnému vyřešení situace jsem se nechal přesvědčit k jednání na ústřední policejní stanici v Jakartě, ale ke své hrůze jsem zjistil, že tuto stanici kontrolují předáci zmíněného gangu. Ti mě bili a kopali, zatímco policie se dívala jinam.

Naštěstí nám na pomoc přispěchalo mnoho novinářů se zapnutými diktafony a kamerami. Jejich vysílání vzbudilo pobouření veřejnosti, které přinutilo parlament zorganizovat veřejné slyšení. K němu byli předvoláni celostátní i jakartský policejní náčelník a vůdcové gangu byli na základě silného tlaku veřejnosti obviněni z trestného činu. Winata samotný však policejnímu vyšetřování unikl, a to pouze na základě veřejného prohlášení, že jeho stoupenci jednali bez jeho předchozího vědomí a souhlasu.

Winata pak podal vlastní trestní oznámení na Ahmada Taufika, který zmíněný článek napsal, Teuku Iskandara Aliho, který ho editoval, a na mě. Celoroční soudní řízení pak poznamenala řada podezřelých zvratů, které vesměs zvýhodňovaly Winatu.