Rusko a Čína ve filmu

NEW YORK – Doba, v níž žijeme, se často nejzřetelněji odráží v zrcadle umění. O postkomunismu v Rusku a Číně bylo napsáno mnohé. Přesněji než kterákoli z publikací, jež jsem viděl, však sociální a politický charakter těchto zemí odhalují dva nedávné filmy: Dotek hříchu od Ťia Čang-kche, natočený v Číně roku 2013, a Leviatan od Andreje Zvjaginceva, natočený v Rusku roku 2014.

Ťiův film je epizodický; jedná se o čtyři volně související příběhy o samotářských projevech extrémního násilí, většinou posbírané ze současných novin. Leviatan je o slušném člověku, jemuž zničí život starosta města, spolčený s ruskou pravoslavnou církví a zkorumpovanými soudci.

Oba filmy jsou obrazově ohromující, navzdory bezútěšnosti příběhů. Temné nebe nad severoruským pobřežím je v Leviatanovi úchvatné a Ťiovi se dokonce daří vykreslit betonovou a skleněnou džungli Šen-čenu, obludného města mezi Kuang-čou a Hongkongem, tak, že vypadá nádherně. Další, co mají oba filmy společného, je fascinace mytickými příběhy, Knihou Jóbovou v Leviatanovi a spisy o bojovém umění v Doteku hříchu.