25

Pandemie přísnosti

NEW YORK – Na letošních jarních zasedáních Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu MMF vybídl evropské země, aby uvolnily politiky fiskální přísnosti a zaměřily se na investice, čímž se zřetelně odklonil od dřívější rétoriky. Na chodbách obou multilaterálních institucí se však hovořilo o dvojím metru.

Ve skutečnosti většina zemí veřejné výdaje osekává – s podporou MMF. Přestože tedy některé severní země začínají recept přísných úspor zpochybňovat, jejich kolegové na jihu (včetně jihoevropských zemí) rostoucí měrou zavádějí fiskálně korekční opatření.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ze 119 vlád, které v současnosti zmenšují své rozpočty (ve vztahu k HDP), jsou podle odhadů MMF tři čtvrtiny v rozvojových zemích (jedná se o 21 zemí s nízkými příjmy a 68 zemí se středními příjmy). Fiskální konsolidace postihuje podle odhadů 80 % občanů rozvojových zemí a očekává se, že její dopady budou do konce roku 2015 postupně sílit. Rozsah kontrakce během tohoto období bude značný, přičemž zhruba u čtvrtiny všech rozvojových zemí se očekává, že osekají výdaje pod předkrizové úrovně.

Rekapitulace úvah o politikách ve 314 zpr��vách MMF o jednotlivých zemích zveřejněných od roku 2010 – součást komplexní zprávy o globálním posunu k fiskální přísnosti – ukazuje, že mnohá korekční opatření jsou nejrozšířenější v rozvojových zemích, kde jsou občané obzvlášť zranitelní ekonomickými a sociálními důsledky úspor.

Nejběžnějším korekčním opatřením, které zvažují vlády v 78 rozvojových zemích, je snížení dotací. Úvahy nad tímto tématem často – konkrétně u 55 rozvojových zemí – provází diskuse o nutnosti cílené sociální sítě, která by nejchudším občanům kompenzovala vyšší výdaje za potraviny, energii a dopravu.

Vypracování a zavedení minima sociální ochrany chce ale čas a vlády podle všeho nejsou ochotné čekat. V době, kdy je potřeba potravinové pomoci obzvlášť vysoká, některé vlády zrušily dotace na potraviny a jiné omezily subvence do zemědělských vstupů, jako jsou semena, hnojiva a pesticidy, čímž zbrzdily lokální produkci potravin.

Rovněž seškrtávání a zmrazování platů ve veřejném sektoru – v současnosti realizované 75 rozvojovými zeměmi – hrozí, že podryje zajišťování služeb pro občany, zejména na místní úrovni ve venkovských oblastech, kde jeden jediný učitel či zdravotník může rozhodovat o tom, zda se dítěti dostane vzdělání či zdravotní péče. Riziko je tím vyšší, že ve 22 rozvojových zemích tvůrci politik zvažují reformy zdravotnictví a ve 47 rozvojových zemích zvažují penzijní reformy.

Na straně příjmů až 63 rozvojových zemí uvažuje o zvýšení spotřebních daní, například daně z přidané hodnoty. Zdanění základních potravin a domácích potřeb však může mít neúměrný vliv na rodiny s nižšími příjmy, jejichž omezené disponibilní příjmy jsou už teď napjaté, a může tedy ještě zhoršit současné nerovnosti.

Namísto ořezávání výdajů by se lídři rozvojových zemí měli zaměřit na zajišťování slušných pracovních příležitostí a kvalitnějších životních úrovní pro své občany. Musí si uvědomit, že fiskální přísnost jim k dosažení rozvojových cílů nepomůže. Právě naopak, výdajové škrty ublíží nejzranitelnějším občanům, rozšíří propast mezi bohatými a chudými a přispějí k sociální a politické nestabilitě.

Občanské nepokoje jsou skutečně napříč rozvojovým světem na vzestupu. Od Arabského jara po násilné hladové bouře, jež v posledních letech propukají napříč Asií, Afrikou a Středním východem, populace reagují na kumulativní důsledky všudypřítomné nezaměstnanosti, vysokých cen potravin a upadajících životních úrovní.

Fiskální přísnost není v naší době nezbytná; vlády i v těch nejchudších zemích mají možnosti jak napomoci sociálně vstřícnému ekonomickému oživení. Patří k nim mimo jiné restrukturalizace dluhu, zvyšování progresivity daní (z příjmu fyzických osob, nemovitostí a příjmu právnických osob, včetně finančního sektoru) a tlak proti daňovým únikům, využívání daňových rájů a nezákonným finančním tokům.

Fake news or real views Learn More

Oslabování mezd, veřejných služeb a příjmů domácností v posledku brzdí rozvoj lidského potenciálu, ohrožuje politickou stabilitu, snižuje poptávku a zdržuje zotavení. Tvůrci politik by se neměli nadále držet politik, které způsobují víc škody než užitku, a měli by uvažovat o novém přístupu – takovém, který přispěje k sociálnímu a ekonomickému rozvoji jejich zemí.

Z angličtiny přeložil David Daduč