Útok na francouzskou beznaděj

Zatímco francouzská města hořela, ostatní země byly v odsuzování Francie velice příkré. Velvyslanectví zveřejňovala varování pro turisty a své občany žijící ve Francii, televizní zpravodajství přinášelo hodiny a hodiny záběrů planoucích aut. Zdá se, že se vlády ostatních zemí snaží od problému distancovat, neboť se obávají nákazy, o níž vědí, že se pravděpodobně bude šířit.

Starostové měst z celé Evropy nicméně reagovali umírněněji, poněvadž cítí a dávají najevo solidaritu s nelehkým údělem svých francouzských kolegů. Vědí, že také jejich města jsou zranitelná vůči násilí v tom, že v nich existují kapsy sociální nerovnosti včetně mladých lidí vyřazených ze společnosti nebo vytlačených na její okraj.

Specifičnost francouzské situace spočívá v tom, že tato revolta je namířena proti státu, konkrétněji proti policejním složkám. Na rozdíl od nedávných výtržností ve Velké Británii, které měly mezietnický ráz, střety ve Francii postavily účastníky tváří v tvář policii. Tyto potyčky přitom nemají žádný konkrétní náboženský či etnický charakter, neboť se jich účastní mládež z rozmanitého etnického prostředí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/excbEN7/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.