0

Asijský model růstu stále platí

S příslovečně prospěšným (a rozpačitým) ohlédnutím zpět zjistíme, že modely růstu, které jsme mohli v posledních padesáti letech sledovat, nebyly nikdy zcela dokonale pochopeny a jen zřídkakdy (pokud vůbec) je ekonomové dokázali předem předpovědět. Například ve stejnou chvíli, kdy se v 60. letech začali probouzet asijští tygři, napsal nositel Nobelovy ceny Gunnar Myrdal Asijské drama , kde popsal příčiny asijské chudoby a vysvětlil, proč tuto chudobu nelze vymýtit.

V téže době politici i ekonomové podporovali politiku substituce dovozu, kterou tehdy uskutečňovaly země jako Indie, Argentina, Brazílie, Egypt a Turecko. Až když pak díky nim tyto země přišly na mizinu, byly tyto ekonomické strategie zpochybněny.

Nejde o to, že se ekonomové tolikrát mýlili, ale o to, že skoro nikdo neměl nikdy pravdu. Co třeba fenomenální růst Tchaj-wanu? Nikdo jej nepředpovídal. Ekonomové si nevšimli ani japonského ekonomického ,,zázraku``, dokud Norman Macrae v roce 1962 nenapsal do The Economist zásadní stať ,,Berme Japonsko vážně``.

Teď, v roce 2001, bychom konečně měli připustit, že ačkoli ne vždy přesně rozumíme tomu, co způsobuje růst a rozvoj, víme , že některé věci fungují (z kdovíjakého důvodu) a jiné ne. Bohužel existuje jen hrstka příkladů ,,úspěšného rozvoje``. Těchto pár pozoruhodných případů si však zasluhuje lepší pochopení.