Asijský model růstu stále platí

S příslovečně prospěšným (a rozpačitým) ohlédnutím zpět zjistíme, že modely růstu, které jsme mohli v posledních padesáti letech sledovat, nebyly nikdy zcela dokonale pochopeny a jen zřídkakdy (pokud vůbec) je ekonomové dokázali předem předpovědět. Například ve stejnou chvíli, kdy se v 60. letech začali probouzet asijští tygři, napsal nositel Nobelovy ceny Gunnar Myrdal Asijské drama , kde popsal příčiny asijské chudoby a vysvětlil, proč tuto chudobu nelze vymýtit.

V téže době politici i ekonomové podporovali politiku substituce dovozu, kterou tehdy uskutečňovaly země jako Indie, Argentina, Brazílie, Egypt a Turecko. Až když pak díky nim tyto země přišly na mizinu, byly tyto ekonomické strategie zpochybněny.

Nejde o to, že se ekonomové tolikrát mýlili, ale o to, že skoro nikdo neměl nikdy pravdu. Co třeba fenomenální růst Tchaj-wanu? Nikdo jej nepředpovídal. Ekonomové si nevšimli ani japonského ekonomického ,,zázraku``, dokud Norman Macrae v roce 1962 nenapsal do The Economist zásadní stať ,,Berme Japonsko vážně``.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/XTKYmnE/cs;