0

Křehký speciální vztah v Asii

DILLÍ – „Tzu-ch’in položil Tzu-kungovi několik otázek a Tzu-kung odvětil: … Náš Pán dosahuje svého tím, že je srdečný, otevřený, zdvořilý, mírný, uctivý. To je naše… cesta.“ Bude se však tohoto standardu, nastíněného v díle Hovory Konfuciovy, držet během své současné návštěvy Indie také čínský premiér Wen Ťia-pao?

Svět má řadu „speciálních vztahů“. Partnerství mezi Spojenými státy a Velkou Británií prošlo zkouškou války – a více než půl století tvoří pilíř Západu. Také rivalita mezi USA a Sovětským svazem během studené války byla speciální v tom, že vztahy mezi oběma zeměmi utvářely osud světa až do doby, kdy se SSSR rozpadl. A tvrdí se, že nový speciální vztah vzniká i mezi USA a Čínou.

Podíváme-li se však vstříc budoucnosti Asie – a potažmo i budoucnosti světové diplomacie –, pak je to vztah mezi Indií a Čínou coby dvěma nejlidnatějšími zeměmi světa s největšími rozvíjejícími se ekonomikami, který bude stále více určovat globální agendu. Vůbec první změna vojenské doktríny Japonska od začátku studené války – posun, který nepřímo označuje Čínu za největší hrozbu – nasvědčuje tomu, že čínské vedení potřebuje zevrubně přezkoumat svou regionální strategii.

Wenovy priority během cesty do Indie jsou zřejmé: obchod, bezpečnost a někde daleko vzadu i územní spory mezi oběma zeměmi. Takový přístup by mohl mít z taktického a diplomatického hlediska smysl, pokud se v pozadí neozývají skřípavé tóny. Postrádá však jakoukoliv strategickou naléhavost, což se vzhledem k sílícím mezinárodním pnutím napříč Asií rovná vážné strategické chybě.