PRINCETON – Německý ministr financí Wolfgang Schäuble nedávno prohlásil, že Evropská unie „přesunula suverenitu na evropskou úroveň“ – bylo to překvapivé prohlášení vzhledem k tomu, že evropské vlády jako by dnes sledovaly vlastní národní zájmy agresivněji než kdykoliv jindy od druhé světové války. Měl Schäubleův výrok sloužit jako bojový pokřik za větší evropskou solidaritu? Nebo šlo o pouhý trik s cílem odrazit výzvy po větším příspěvku Německa k zotavení v eurozóně?
Schäuble stojí v popředí německého úsilí stát v čele Evropy a nemuset platit její účty. Z tohoto důvodu také vyzval ke změnám evropské smlouvy tak, aby zřídila institut „rozpočtového komisaře“ vybaveného pravomocí utrácet společné evropské fondy a odmítat fiskální strategie členských zemí, nebudou-li v souladu se zavedenými pravidly. Podle Schäubleho by jednání o takových reformách měla začít ihned po květnových volbách do Evropského parlamentu.
Schäubleho strategie sice může znít lákavě, ale přinejlepším jde o symbolický vnější nátěr pokroku. Tak například jsou dnes společné prostředky skrovnější a není vyhlídka, že by se zvýšily – v neposlední řadě kvůli nesmlouvavému německému odporu. Pokud si navíc členské země zachovají fiskální suverenitu, pak nový mechanismus, jak ukazovat varovně vztyčný prst zemím vzpírajícím se evropským rozpočtovým pravidlům, vůbec nic nezmění. Jakékoliv úsilí o ztrestání fiskálních delikventů EU v posledních dvou desetiletích ztroskotalo kvůli absenci vymáhací pravomoci.
PRINCETON – Německý ministr financí Wolfgang Schäuble nedávno prohlásil, že Evropská unie „přesunula suverenitu na evropskou úroveň“ – bylo to překvapivé prohlášení vzhledem k tomu, že evropské vlády jako by dnes sledovaly vlastní národní zájmy agresivněji než kdykoliv jindy od druhé světové války. Měl Schäubleův výrok sloužit jako bojový pokřik za větší evropskou solidaritu? Nebo šlo o pouhý trik s cílem odrazit výzvy po větším příspěvku Německa k zotavení v eurozóně?
Schäuble stojí v popředí německého úsilí stát v čele Evropy a nemuset platit její účty. Z tohoto důvodu také vyzval ke změnám evropské smlouvy tak, aby zřídila institut „rozpočtového komisaře“ vybaveného pravomocí utrácet společné evropské fondy a odmítat fiskální strategie členských zemí, nebudou-li v souladu se zavedenými pravidly. Podle Schäubleho by jednání o takových reformách měla začít ihned po květnových volbách do Evropského parlamentu.
Schäubleho strategie sice může znít lákavě, ale přinejlepším jde o symbolický vnější nátěr pokroku. Tak například jsou dnes společné prostředky skrovnější a není vyhlídka, že by se zvýšily – v neposlední řadě kvůli nesmlouvavému německému odporu. Pokud si navíc členské země zachovají fiskální suverenitu, pak nový mechanismus, jak ukazovat varovně vztyčný prst zemím vzpírajícím se evropským rozpočtovým pravidlům, vůbec nic nezmění. Jakékoliv úsilí o ztrestání fiskálních delikventů EU v posledních dvou desetiletích ztroskotalo kvůli absenci vymáhací pravomoci.