5

Zklamání z Macriho prvního roku v Argentině

NEW YORK – Argentinská ekonomika klopýtá. Loni trpěla země stagflací, když HDP klesl o 2,3% a inflace dosáhla téměř 40%. Chudoba a nerovnost se prohloubily, nezaměstnanost vzrostla a zahraniční dluh se alarmující rychlostí zvyšoval – a stále zvyšuje. Pro prezidenta Mauricia Macriho byl první rok v úřadu přinejlepším skličující.

Když Macri nastupoval v prosinci 2015 do prezidentské funkce, samozřejmě měl před sebou nesmírně složitý úkol. Kvůli nekonzistentní makroekonomické politice jeho předchůdkyně Cristiny Fernándezové de Kirchnerové se ekonomika nacházela na neudržitelné trajektorii. Tato politika vedla k nerovnováhám, jež rozleptávaly konkurenceschopnost ekonomiky i zahraniční rezervy a hnaly zemi do platební krize.

Rovněž Macri ovšem zaujal k makroekonomické politice pomýlený přístup. Jeho administrativa potřebovala vyřešit problém fiskálních a vnějších nerovnováh, aniž by zhatila pokrok v oblasti sociálního začleňování, jehož v uplynulých deseti letech dosáhla. Prezidentův přístup založený na čtyřech hlavních pilířích v tomto smyslu neuspěl.

Za prvé Macriho vláda zrušila kontrolu devizových kurzů, posunula Argentinu do režimu plovoucí měny a umožnila znehodnocení argentinského pesa o 60% oproti americkému dolaru v roce 2016. Za druhé Macriho kabinet snížil daně z vývozu komodit, které byly pro administrativu Kirchnerové důležité, a odstranil řadu mechanismů kontroly dovozu. Za třetí argentinská centrální banka oznámila, že zavede režim inflačního cílení, místo aby se při financování fiskálního deficitu dál spoléhala především na ražebné.