Ceny ropy se dnes pohybují vysoko nad padesáti dolary za barel, což je částečně dáno krátkodobými nabídkovými šoky, jako jsou irácký konflikt, zaměstnanecké spory v Nigérii, konflikt mezi firmou Jukos a ruskou vládou a nedávné hurikány na Floridě. Jakmile se tyto šoky rozplynou, mohou ceny ropy opět klesnout, ale spekulativní efekty by je mohly nadále držet relativně vysoko, a oslabovat tak světovou ekonomiku a stlačovat ceny na akciových trzích.
I dočasný výkyv cen ropy směrem nahoru může mít dlouhodobé důsledky kvůli sociálním reakcím, které provokuje. Vysoké ceny ropy přiživují veřejnou diskusi o budoucnosti cen ropy. Výsledek jakékoliv veřejné diskuse nemůže být nikdy s určitostí znám, ale existuje možnost, že posílí verze naznačující rizika dalšího zvýšení. Experti mohou tvrdit, že nedávné zvýšení cen způsobily krátkodobé nabídkové faktory, ale cenový vzestup nicméně propůjčuje věrohodnost děsivějším dlouhodobým verzím.
Děsivá verze, která posiluje v tomto případě, se týká rozvojového světa, jmenovitě Číny a Indie, kde rychlý hospodářský růst - a žádné restrikce na množství emisí vyplývající z Kjótského protokolu - podle názoru mnohých vytváří neukojitelnou poptávku po ropě. Podle této verze se světové zásoby ropy vyčerpají rychleji, než jsme si mysleli, jelikož si tyto miliardy lidí plní své sny o velkých domech a terénních vozech. Je něco takového možné?
Jistě, Čína, Indie i některé další nové ekonomiky zaznamenávají rychlý rozvoj. Podle expertů je však obtížné specifikovat dlouhodobé důsledky tohoto jevu pro trh energií. Příliš mnoho faktorů totiž zůstává zastřeno: rychlost růstu energetické poptávky v těchto zemích, objevy nových zásob ropy, pokroky v úsporných technologiích a v konečném důsledku i nahrazení ropy jinými zdroji energie.
Pro ceny ropy dnes i v dohledné budoucnosti je však důležité vnímání této verze, nikoliv nejednoznačnosti na jejím pozadí. Pokud je situace vnímána tak, že ceny budou v budoucnu vyšší, pak budou mít sklon zvýšit se ještě dnes. Trhy takto fungují.
Panuje-li všeobecné přesvědčení, že se ceny ropy v budoucnu zvýší, budou mít vlastníci ropných zásob tendenci odložit nákladné investice do průzkumu a rozšiřování výrobní kapacity a mohou ropu těžit v nižším objemu. Raději budou svou ropu prodávat a investovat do její těžby později, až budou ceny vyšší, a tím omezí růst nabídky. Z očekávání se stávají sebenaplňující se proroctví, ceny ropy stoupají a vzniká spekulativní bublina.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Budou-li si však vlastníci ropných zásob myslet, že ceny v dlouhodobém měřítku poklesnou, získají dnes impulz k průzkumu ropných nalezišť a rozšíření produkce, aby ještě před poklesem prodali co nejvíce ropy. Výsledný převis nabídky žene ceny dolů, posiluje očekávání dalších poklesů a vytváří opak spekulativní bubliny: cenový kolaps.
To vše se může jevit jako očividné, avšak my máme sklon si myslet, že ceny ropy neurčuje očekávání budoucích cen. Když například v lednu 1974 vypukla první celosvětová ropná krize, ceny ropy se během několika dní zdvojnásobily. Předpokládalo se, že bezprostřední příčinou byl ohromující úspěch Izraele v jomkippurské válce, která vedla arabské producenty ropy k odplatě v podobě přiškrcení produkce. Druhá krize z roku 1979 se obvykle přisuzuje přerušení nabídky z oblasti Perského zálivu po islámské revoluci v Íránu a následném vypuknutí války mezi Íránem a Irákem.
Proč v tom případě zůstaly skutečné ceny ropy očištěné o inflaci až do roku 1986 na úrovni roku 1974 nebo nad ní? Svou roli zde pravděpodobně sehrály spekulativní tlaky, které ovlivňovaly rozhodování OPEC a mnoha dalších organizací. Přestože změnám v psychologii trhu je obtížné porozumět, široké obavy tvořící základ podobných epizod iracionální nevázanosti jsou téměř vždy zřejmé.
Například v roce 1972 vydali vědci z Massachusettského technologického ústavu, mezi nimiž byl i počítačový průkopník Jay Forrester, knihu Limity růstu . Publikace rozpoutala mezinárodní debatu, zda bude svět v brzké době čelit obrovským ekonomickým problémům způsobeným nedostatkem ropy a dalších přírodních zdrojů - tedy problémům, jejichž předzvěstí se podle všeho stalo omezení produkce v zemích OPEC o osmnáct měsíců později.
Druhé krizi bezprostředně předcházela havárie jaderného reaktoru na Three-Mile Islandu v Pensylvánii v březnu 1979, která posílila protijaderné hnutí. Jaderná energie - pokládaná za hlavní technologickou pojistku proti vyčerpání celosvětových zásob ropy - se náhle ocitla v podezření a ceny ropy se do konce roku znovu zdvojnásobily.
Po roce 1979 obavy z omezení růstu a jaderné energetiky ochably. Ceny ropy se postupně snížily a akciový trh zahájil dlouhé stoupání k maximu z roku 2000.
Současný vzestup cen ropy však ukazuje, že lidé jsou stále ochotni přijímat zvěsti o „vyčerpání zásob" - které se tentokrát zaměřují na Čínu a Indii - dychtivě za své, i když jsou na vině krátkodobé faktory. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) skutečně v září zaznamenala, že byla porušena obvyklá spojitost mezi cenami ropy a stavem zásob a ceny jsou mnohem vyšší, než by tento vztah za normálních okolností naznačoval.
Zpráva IEA označuje toto porušení za důkaz „strukturálního posunu na trhu". Stejný vývoj však nastal po ropných krizích z let 1973-4 a 1979-80, kdy sice ceny sestoupily z maximálních hodnot, ale ještě několik let zůstaly poměrně vysoko a fungovaly jako brzda akciového trhu, trhu bydlení i světové ekonomiky. Doufejme, že dopady současného výkyvu budou krátkodobější. Dech však raději nezadržujme.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Many countries’ recent experiences show that boosting manufacturing employment is like chasing a fast-receding target. Automation and skill-biased technology have made it extremely unlikely that manufacturing can be the labor-absorbing activity it once was, which means that the future of “good jobs” must be created in services.
shows why policies to boost employment in the twenty-first century ultimately must focus on services.
Minxin Pei
doubts China’s government is willing to do what is needed to restore growth, describes the low-tech approaches taken by the country’s vast security apparatus, considers the Chinese social-credit system’s repressive potential, and more.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
Ceny ropy se dnes pohybují vysoko nad padesáti dolary za barel, což je částečně dáno krátkodobými nabídkovými šoky, jako jsou irácký konflikt, zaměstnanecké spory v Nigérii, konflikt mezi firmou Jukos a ruskou vládou a nedávné hurikány na Floridě. Jakmile se tyto šoky rozplynou, mohou ceny ropy opět klesnout, ale spekulativní efekty by je mohly nadále držet relativně vysoko, a oslabovat tak světovou ekonomiku a stlačovat ceny na akciových trzích.
I dočasný výkyv cen ropy směrem nahoru může mít dlouhodobé důsledky kvůli sociálním reakcím, které provokuje. Vysoké ceny ropy přiživují veřejnou diskusi o budoucnosti cen ropy. Výsledek jakékoliv veřejné diskuse nemůže být nikdy s určitostí znám, ale existuje možnost, že posílí verze naznačující rizika dalšího zvýšení. Experti mohou tvrdit, že nedávné zvýšení cen způsobily krátkodobé nabídkové faktory, ale cenový vzestup nicméně propůjčuje věrohodnost děsivějším dlouhodobým verzím.
Děsivá verze, která posiluje v tomto případě, se týká rozvojového světa, jmenovitě Číny a Indie, kde rychlý hospodářský růst - a žádné restrikce na množství emisí vyplývající z Kjótského protokolu - podle názoru mnohých vytváří neukojitelnou poptávku po ropě. Podle této verze se světové zásoby ropy vyčerpají rychleji, než jsme si mysleli, jelikož si tyto miliardy lidí plní své sny o velkých domech a terénních vozech. Je něco takového možné?
Jistě, Čína, Indie i některé další nové ekonomiky zaznamenávají rychlý rozvoj. Podle expertů je však obtížné specifikovat dlouhodobé důsledky tohoto jevu pro trh energií. Příliš mnoho faktorů totiž zůstává zastřeno: rychlost růstu energetické poptávky v těchto zemích, objevy nových zásob ropy, pokroky v úsporných technologiích a v konečném důsledku i nahrazení ropy jinými zdroji energie.
Pro ceny ropy dnes i v dohledné budoucnosti je však důležité vnímání této verze, nikoliv nejednoznačnosti na jejím pozadí. Pokud je situace vnímána tak, že ceny budou v budoucnu vyšší, pak budou mít sklon zvýšit se ještě dnes. Trhy takto fungují.
Panuje-li všeobecné přesvědčení, že se ceny ropy v budoucnu zvýší, budou mít vlastníci ropných zásob tendenci odložit nákladné investice do průzkumu a rozšiřování výrobní kapacity a mohou ropu těžit v nižším objemu. Raději budou svou ropu prodávat a investovat do její těžby později, až budou ceny vyšší, a tím omezí růst nabídky. Z očekávání se stávají sebenaplňující se proroctví, ceny ropy stoupají a vzniká spekulativní bublina.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Budou-li si však vlastníci ropných zásob myslet, že ceny v dlouhodobém měřítku poklesnou, získají dnes impulz k průzkumu ropných nalezišť a rozšíření produkce, aby ještě před poklesem prodali co nejvíce ropy. Výsledný převis nabídky žene ceny dolů, posiluje očekávání dalších poklesů a vytváří opak spekulativní bubliny: cenový kolaps.
To vše se může jevit jako očividné, avšak my máme sklon si myslet, že ceny ropy neurčuje očekávání budoucích cen. Když například v lednu 1974 vypukla první celosvětová ropná krize, ceny ropy se během několika dní zdvojnásobily. Předpokládalo se, že bezprostřední příčinou byl ohromující úspěch Izraele v jomkippurské válce, která vedla arabské producenty ropy k odplatě v podobě přiškrcení produkce. Druhá krize z roku 1979 se obvykle přisuzuje přerušení nabídky z oblasti Perského zálivu po islámské revoluci v Íránu a následném vypuknutí války mezi Íránem a Irákem.
Proč v tom případě zůstaly skutečné ceny ropy očištěné o inflaci až do roku 1986 na úrovni roku 1974 nebo nad ní? Svou roli zde pravděpodobně sehrály spekulativní tlaky, které ovlivňovaly rozhodování OPEC a mnoha dalších organizací. Přestože změnám v psychologii trhu je obtížné porozumět, široké obavy tvořící základ podobných epizod iracionální nevázanosti jsou téměř vždy zřejmé.
Například v roce 1972 vydali vědci z Massachusettského technologického ústavu, mezi nimiž byl i počítačový průkopník Jay Forrester, knihu Limity růstu . Publikace rozpoutala mezinárodní debatu, zda bude svět v brzké době čelit obrovským ekonomickým problémům způsobeným nedostatkem ropy a dalších přírodních zdrojů - tedy problémům, jejichž předzvěstí se podle všeho stalo omezení produkce v zemích OPEC o osmnáct měsíců později.
Druhé krizi bezprostředně předcházela havárie jaderného reaktoru na Three-Mile Islandu v Pensylvánii v březnu 1979, která posílila protijaderné hnutí. Jaderná energie - pokládaná za hlavní technologickou pojistku proti vyčerpání celosvětových zásob ropy - se náhle ocitla v podezření a ceny ropy se do konce roku znovu zdvojnásobily.
Po roce 1979 obavy z omezení růstu a jaderné energetiky ochably. Ceny ropy se postupně snížily a akciový trh zahájil dlouhé stoupání k maximu z roku 2000.
Současný vzestup cen ropy však ukazuje, že lidé jsou stále ochotni přijímat zvěsti o „vyčerpání zásob" - které se tentokrát zaměřují na Čínu a Indii - dychtivě za své, i když jsou na vině krátkodobé faktory. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) skutečně v září zaznamenala, že byla porušena obvyklá spojitost mezi cenami ropy a stavem zásob a ceny jsou mnohem vyšší, než by tento vztah za normálních okolností naznačoval.
Zpráva IEA označuje toto porušení za důkaz „strukturálního posunu na trhu". Stejný vývoj však nastal po ropných krizích z let 1973-4 a 1979-80, kdy sice ceny sestoupily z maximálních hodnot, ale ještě několik let zůstaly poměrně vysoko a fungovaly jako brzda akciového trhu, trhu bydlení i světové ekonomiky. Doufejme, že dopady současného výkyvu budou krátkodobější. Dech však raději nezadržujme.