0

Jsou před branami EU barbaři?

BRUSEL – Eurozóna se potýká se zásadní krizí, k jejímuž vyřešení nijak nepomohou útoky na finanční spekulanty. Evropská rada ministrů byla nucena členským zemím ve finančním ohrožení přislíbit stamiliardy eur, přestože evropská ekonomika jako celek skutečně v krizi není. Právě naopak, většina průzkumů i tvrdých ekonomických ukazatelů naznačuje důrazný vzestup a jediná země, která má opravdu vážné trable, Řecko, představuje pouhá 3 % HDP oblasti.

Nicméně krize pro Evropskou unii představuje téměř existenční výzvu – a vyžádala si tak obrovské sumy peněz – proto, že se přímo dotýká klíčového nosného principu správy Evropy: podstaty státu. Řecká kauza vznesla jednoduchou, leč dalekosáhlou otázku: je možné nechat členský stát EU zkrachovat?

Jeden názor říká, že stát je posvátný: EU musí zakročit a každému nezdárnému členovi pomoci zpátky na nohy. Tento názor ale předpokládá, že všechny členské státy ctí stěžejní ekonomické hodnoty Unie týkající se fiskální obezřetnosti a tržních reforem. K problémům by pak mohlo dojít jedině v důsledku neočekávaných šoků, přechodných místních politických potíží a – což je nejoblíbenější viník – vlivu iracionálních trhů.

V případě Řecka tento názor má za to, že fiskální krizi země zapříčinila přehnaná reakce světových finančních trhů na místní politické těžkosti (přílišné výdaje řecké vlády před loňskými volbami). Navíc předpokládá, že Evropa má krizi plně pod kontrolou a že evropské úřady sestavily komplexní plán, který všechny řecké fiskální a strukturální problémy vyřeší. Z toho vychází oficiální – řekněme „jižní“ – refrén: „Plán MMF a EU uspěje. Nezdar nepřichází v úvahu.“