JERUZALÉM – Obnovení mírových rozhovorů mezi Izraelem a Sýrií po pěti letech řinčení zbraněmi není odvracením pozornosti od trablů politicky dožívajícího izraelského předsedy vlády. Rozhovory nejsou ani syrskou kličkou, jejímž cílem by bylo vyhnout se mezinárodnímu tribunálu ve věci atentátu na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. Izraelsko-syrská mírová dohoda je pro obě strany strategicky nezbytná a obě strany to vědí.
Dvěma hlavními formativními zážitky syrského baasistického režimu byla ztráta Golanských výšin ve válce s Izraelem roku 1967 za Háfize al-Asada a ztráta Libanonu za jeho syna Bašára, jenž byl drtivým mezinárodním tlakem v čele s Američany přinucen stáhnout svá vojska. Opětovné získání Golan a ochrana kritických zájmů Sýrie v Libanonu nejsou jen významné strategické cíle syrského prezidenta; jde rovněž o otázky s rozhodujícím významem pro úsilí režimu o národní legitimitu a pro Bašárovo prosazení vlastní vůdčí role.
Mír s Izraelem není Asadovou prioritou. Jedná se spíš o podmínku, bez jejíhož splnění nebude možné dosáhnout nejvyšších cílů – sblížit se se Spojenými státy, legitimizovat zvláštní postavení Sýrie v Libanonu a předejít potenciálně zničující válce s Izraelem v případě, že by se Golanské výšiny nevrátily mírovými prostředky. Ba režim naznačil, že by mohl projevit ochotu ke kompromisu v otázce, na níž jednání ztroskotala před osmi lety, totiž vytyčení hranice z roku 1967 podél malého území na východním pobřeží Galilejského jezera.
JERUZALÉM – Obnovení mírových rozhovorů mezi Izraelem a Sýrií po pěti letech řinčení zbraněmi není odvracením pozornosti od trablů politicky dožívajícího izraelského předsedy vlády. Rozhovory nejsou ani syrskou kličkou, jejímž cílem by bylo vyhnout se mezinárodnímu tribunálu ve věci atentátu na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. Izraelsko-syrská mírová dohoda je pro obě strany strategicky nezbytná a obě strany to vědí.
Dvěma hlavními formativními zážitky syrského baasistického režimu byla ztráta Golanských výšin ve válce s Izraelem roku 1967 za Háfize al-Asada a ztráta Libanonu za jeho syna Bašára, jenž byl drtivým mezinárodním tlakem v čele s Američany přinucen stáhnout svá vojska. Opětovné získání Golan a ochrana kritických zájmů Sýrie v Libanonu nejsou jen významné strategické cíle syrského prezidenta; jde rovněž o otázky s rozhodujícím významem pro úsilí režimu o národní legitimitu a pro Bašárovo prosazení vlastní vůdčí role.
Mír s Izraelem není Asadovou prioritou. Jedná se spíš o podmínku, bez jejíhož splnění nebude možné dosáhnout nejvyšších cílů – sblížit se se Spojenými státy, legitimizovat zvláštní postavení Sýrie v Libanonu a předejít potenciálně zničující válce s Izraelem v případě, že by se Golanské výšiny nevrátily mírovými prostředky. Ba režim naznačil, že by mohl projevit ochotu ke kompromisu v otázce, na níž jednání ztroskotala před osmi lety, totiž vytyčení hranice z roku 1967 podél malého území na východním pobřeží Galilejského jezera.