european central bank Bloomberg/Getty Images

Proč jsou centrální banky znovu na paškále?

LONDÝN – Centrální banky v minulé dekádě jely na horské dráze, chvíli hrdinové, chvíli zatracenci a zase zpátky. Dostává se teď jejich štěstěna a reputace do dalšího sešupu?

Když Alan Greenspan po 18letém kralování v křesle předsedy Rady Federálního rezervního systému USA odcházel v roce 2006 do penze, jeho věhlas mohl být sotva větší. Provedl americkou ekonomiku internetovým rozmachem i propadem, pečlivě kormidloval kolem potenciálního ohrožení růstu teroristickými útoky z 11. září 2001 a dohlížel na období svižného růstu HDP a produktivity. Na posledním zasedání rady za jeho éry přednesl tehdejší předseda newyorského Fedu Timothy Geithner řeč, která dnes působí jako trapný chvalozpěv; prohlásil, že Greenspanovo hvězdné renomé nepohasne, nýbrž bude zřejmě dál sílit.

Pouhé tři roky nato mohl laureát Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman s odkazem na skeč Monty Pythonů o papouškovi říct, že Greenspan je bývalý maestro, jehož dobré jméno už je pod drnem. Všeobecně se mělo za to, že centrální banky v raných letech současného století pochrupovaly nad ovladačem. Nechaly narůstat globální nevyváženosti, hleděly vlídně na obří úvěrovou bublinu, ignorovaly blikající výstražná světla na hypotečním trhu a nekriticky obdivovaly novátorské, leč toxické produkty z dílny přeplacených investičních bankéřů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/OdJZPiy/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.