0

Arafatův duch

Dějiny dopřály Jásiru Arafatovi na splnění své mise mnohem víc času než většině vůdců. V době své smrti byl koneckonců palestinským předákem již 35 let. Přesto zanechal svůj lid ve strašné situaci, bez vlastního státu, uprostřed války, v níž prohrává, a se zkrachovalým hospodářstvím. Otázka, zda jeho nástupci dokážou oživit a završit dějinné poslání Palestinců, závisí na tom, jak definují svůj cíl.

Při zpětném ohlédnutí za Arafatovou kariérou zjišťujeme, že se nikdy zcela neodchýlil od přesvědčení, že jeho životním posláním je zničit Izrael všemi dostupnými prostředky a nahradit ho palestinským arabským státem. Nezávislý palestinský stát, který by nezahrnoval celé území Izraele, pro něj neměl žádný půvab. Stejně netečně se stavěl i k hmotnému blahobytu svého lidu a k čemukoliv konkrétnímu v oblasti uspořádání životaschopného politického a hospodářského systému.

Nyní v postarafatovské éře si Palestinci musí zvolit jednu z několika strategií. Většina alternativ bohužel volá po pokračujícím násilí a terorismu.

Umírněná strategie usiluje o co nejrychlejší vytvoření nezávislého palestinského státu na základě předpokladu, že jakmile skončí izraelská přítomnost či násilí, mohou se Palestinci soustředit na konstruktivní cíle včetně znovuosídlení uprchlíků a zlepšení životní úrovně. To je však názor pouhé malé menšiny předáků, jmenovitě někdejšího premiéra Abú Mázina (Mahmúda Abbáse) a Mohamada Dahlána, který stojí v čele vlastních milicí v pásmu Gazy.