flowers growing near mosque Poritsky via Flickr

Hospodářský růst po Arabském jaru

CAMBRIDGE – Pět let po propuknutí povstání Arabského jara dosáhl Egypt, Jordánsko, Maroko a Tunisko přiměřené úrovně politické stability. Hospodářský růst ovšem zůstává vlažný a Mezinárodní měnový fond očekává, že tempo expanze letos nepřekročí 1,5 % na hlavu. Vzhledem ke značnému potenciálu dohánět svět a mladým pracovním silám se člověk musí ptát, proč tomu tak je.

Jedno samozřejmé vysvětlení tkví v tom, že navzdory významnému pokroku při budování stabilní vlády, tyto země nadále podléhají politickým rizikům, jichž se soukromí investoři bojí. Už před povstáními roku 2011 ale byly soukromé investice skrovné a tato rizika vysoká. Musí za tím být něco víc.

Nahlédnout do problému nám dávají nedávné hospodářské dějiny těchto zemí. Na Blízkém východě a v severní Africe jsou tržní ekonomiky relativně nové, vznikly až po skončení 80. let minulého století, kdy se pod vahou svých nehospodárností (a z nich plynoucího zadlužení) zhroutil model státem řízeného hospodářského růstu. Na rozdíl od Latinské Ameriky a východní Evropy však arabské země liberalizovaly ekonomiky, aniž by liberalizovaly politiku. U moci se pevně drželi autokraté, podporovaní západními mocnostmi.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/VBvh7uP/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.