Arabští otcové a synové

Úmrtí Jásira Arafata a šajcha Zajda, dlouholetého vládce Spojených arabských emirátů, jsou pokračováním generační změny, která započala v letech 1999-2000, kdy v rychlém sledu za sebou zemřeli vedoucí představitelé Jordánska, Maroka, Bahrajnu a Sýrie. Na celém Blízkém východě jsou občané mladší a jejich političtí předáci starší, než činí světový průměr. Postupná náhrada jedné generace elity za jinou může být jedním z klíčových faktorů při posuzování, zda se v arabském světě uskuteční efektivní reforma, či nikoliv.

V současné době existují vedle sebe na společenskopolitické mapě regionu čtyři politické generace. Generace odcházejících vůdců – Arafata, krále Husajna nebo Hafíze Assáda, krále Fahda a prezidenta Mubaraka – se narodila před rokem 1935 a události na Blízkém východě spoluurčovala od sedmdesátých let.

Tito předáci dospěli a zahájili kariéru v éře dekolonizace. Byli odkojeni panarabským nacionalismem Gamála Abdela Násira a klíčovou politickou událostí pro ně byla porážka Arabů v arabsko-izraelské válce v roce 1967. Příslušníci této generace usilovali o silné arabské vedení, které by nastolilo mocenskou rovnováhu s Izraelem. Kromě toho věřili – nebo si s touto myšlenkou alespoň pohrávali – v různé formy socialismu a etatismu, přičemž demokracii či občanská práva nepokládali za priority.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/mK3U6at/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.