2

Medicína jako společenskovědní obor

DAVOS – Když jsem v polovině 80. let studoval medicínu, nakazil jsem se na Papui-Nové Guineji malárií. Byl to prachbídný zážitek. Bolela mě hlava. Prudce se mi zvýšila teplota. Trpěl jsem chudokrevností. Ale užíval jsem léky a postupně se zotavoval. Příjemná zkušenost to nebyla, ale díky levným a účinným antimalarikům mi nikdy nehrozilo velké nebezpečí.

Tablety chloroquinu, které mě vyléčily, už nezabírají. Dokonce i v době, kdy jsem je užíval já, se stal parazit způsobující malárii v mnoha koutech světa vůči chloroquinu rezistentním; Papua-Nová Guinea patřila k posledním místům, kde ještě tyto léky účinkovaly, přestože i tam už ztrácely na síle. Dnes chloroquin z našeho lékařského arzenálu v podstatě vymizel.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Rostoucí schopnost patogenů odolávat antibiotikům a dalším antimikrobiálním lékům se postupně stává největší nastupující krizí současného zdravotnictví – a je to krize, kterou samotná věda nemůže vyřešit.

Osud chloroquinu přitom potkává i další léčiva. Multirezistentní kmeny tuberkulózy, bakterie Escherichia coli a salmonely jsou dnes běžným úkazem. Většina infekcí kapavky je neléčitelná. Superbakterie, jako jsou meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA) nebo Clostridium difficile, se šíří. V Indii usmrtily infekce rezistentní na antibiotika v roce 2013 více než 58 000 novorozenců.

Dnes se malárie často léčí artemisininem – lékem odvozeným z jedné čínské byliny – v kombinaci s dalšími antimalariky. I těmto revolučním léčivům však dnes hrozí, že se podobně jako chloroquin přežijí; v jihovýchodní Asii byl doložen výskyt rezistentních kmenů malárie.

Není to už jen lékařský problém; je to potenciální ekonomická katastrofa. Výzkum, který si nechala zpracovat komise Review on Antimicrobial Resistance pod vedením ekonoma Jima O’Neilla, vypočítal, že při pokračování současných trendů si rezistentní infekce vyžádají do roku 2050 každoročně deset milionů životů a během příštích 35 let budou stát globální ekonomiku přibližně 100 bilionů dolarů.

I tato dramatická předpověď přitom může být značně podhodnocená, poněvadž zahrnuje jen přímé náklady v podobě zmařených životů a ušlého blahobytu v důsledku infekcí. Na antibiotikách je však závislá i řada dalších aspektů moderní medicíny. Pacienti s rakovinou podstupující chemoterapii užívají tyto léky k potlačení bakterií, které by jinak ovládly jejich oslabený imunitní systém. A řadu chirurgických operací, které se dnes pokládají za běžné, například náhrady kloubů nebo císařské řezy, lze bezpečně provádět pouze za předpokladu, že antibiotika brání oportunistickým infekcím.

Původ rezistence na léky je dnes dobře doloženým vývojovým aspektem. Jsou-li patogeny vystaveny selektivnímu tlaku toxických léků, nakonec se adaptují. Nadace Wellcome Trust, v jejímž čele stojím, investovala stamiliony dolarů do výzkumu těchto mechanismů, zkvalitnění diagnóz a vývoje nových léčiv.

Abychom tento problém účinně vyřešili, musíme ve svém úsilí překročit hranice biologických věd a zaměřit se na oblasti, které nejsou tradičně spojované s medicínou. V bohatých i chudých zemích soustavně zneužíváme antibiotika. Klíčem k boji proti rezistenci je snižování rychlosti, s jakou se patogeny dokážou adaptovat. Pokud však nadměrně předepisujeme antibiotika a neabsolvujeme celou léčebnou kúru, pak na bakterie působí jen takové množství léčiva, které u nich vyvolá rezistenci. V podstatě tak očkujeme bakterie proti lékům, jež proti nim chceme nasazovat.

Je to dáno tím, že jsme začali pokládat antibiotika téměř za spotřební zboží – za zboží, které můžeme sami u lékařů poptávat a které můžeme užívat nebo přestat užívat, jak sami uznáme za vhodné. I nejpoučenější pacienti přitom tyto zázračné léky užívají nesprávně. Výzkum provedený ve Velké Británii zjistil, že dokonce i lidé, kteří chápou, jak se rezistence vyvíjí, často prohlubují tento problém tím, že berou antibiotika bez předpisu nebo poskytují své léky příbuzným.

Změna tohoto destruktivního chování bude vyžadovat, abychom lépe chápali společenské a kulturní faktory, které ho způsobují. Pomoci nám mohou disciplíny, jako jsou dějepis, psychologie, sociologie, antropologie, ekonomie, výzkum trhu a sociální marketing.

A neplatí to jen pro antimikrobiální rezistenci. Týká se to i výskytů jiných onemocnění, jako je epidemie eboly. Boj proti tomuto viru vyžaduje znalosti jeho biologie, epidemiologie jeho přenosu a také léků a vakcín, které by se proti němu potenciálně daly nasadit. Zároveň to však vyžaduje pochopit lidské chování, díky němuž se tato infekce mohla v Libérii, Sieře Leone a Guineji rozšířit.

Chceme-li vysvětlit, co učinilo tyto společnosti tak zranitelnými, musíme se něco dozvědět o nedávných dějinách tohoto regionu a pochopit, proč tamní lidé hluboce nedůvěřují veřejným institucím. Izolace pacientů a bezpečné pohřbívání mrtvých jsou pro zvládnutí eboly klíčové, avšak obě opatření je potřeba zavádět s citem k místní kultuře – nikoliv je jen vědecky vysvětlovat.

Fake news or real views Learn More

Dnešní velké hrozby pro veřejné zdraví mají hluboké ekonomické důsledky. Minimalizace rizik, která představují, vyžaduje pochopení, že jsou provázané se společenským, behaviorálním a kulturním kontextem. Věda poskytuje silné nástroje. Na to, abychom dokázali tyto nástroje efektivně používat, však potřebujeme víc než jen vědu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.