4

Protivědecká Seed Treaty

STANFORD – USA ratifikovaly v září Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, známou jakou International Seed Treaty. Jako mnoho jiných mezinárodních úmluv, vytvořených pod záštitou OSN, je bolestivě chybná. Seed Treaty je politicky korektní, proti technologické fiasko.

Jistě, tato smlouva, která vešla v platnost v roce 2004, vchází z chvályhodných záměrů. Je to ale změť aspirací v podobě vzdušných zámků, převedených v tvrdá zákonná omezení výměny genetických zdrojů (zejména semen) mezi zeměmi. Nereálnost cílů této smlouvy je vyjádřena v oficiální proklamaci jejích záměrů: “zachování a udržitelné využívání všech rostlinných genetických zdrojů pro potraviny a zemědělství, a spravedlivé a poctivé dělení přínosu z jejich využití, v souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti, pro zajištění udržitelného zemědělství a potravinářství.“

Hlavní princip Seed Treaty je, že genetické zdroje spadají pod “suverénní právo“ členských států (tj. vlád). To znamená explicitní odmítnutí dlouho zavedeného povědomí, že genetické zdroje v rostlinách a zvířatech jsou “společným dědictvím lidstva.” Popírá to představu, že určité globální zdroje, které se berou jako prospěšné pro všechny, by neměly být jednostranně využívány a monopolizovány jednotlivci, státy, korporacemi či jinými subjekty, ale spíše spravovány způsobem, který nese prospěch celému lidstvu.

Seed Treaty byla motivována strachem z “biopirátství“ – rozkrádání světových genetických zdrojů zemědělskými společnostmi, které by pak mohly vyžadovat patenty na tyto zdroje a držet monopol. Nicméně i když obvinění z biopirátství mohou mít emoční nádech, nezávislé analýzy ukázaly, že se jen málo zakládají na faktech. Ve skutečnosti je biopirátství vzácné – tak vzácné, že se s ním dá vypořádat přímo.

Namísto toho však svět vytvořil barokní, byrokratický a zpolitizovaný systém, který systematicky brzdí vědecký výzkum, šlechtění rostlin a vytváření duševního vlastnictví. Seed Treaty toho dosahuje prostřednictvím vytvoření multilaterálního systému na přístup ke smluvenému seznamu zemědělských genetických zdrojů.

Seed Treaty také přivedla pod kontrolu svých částí a sekretariátu 15 výzkumných institucí, které tvoří Konzultační skupinu mezinárodního zemědělského výzkumu (CGIAR), což je vlivné globální výzkumné partnerství. Když země ratifikuje Seed Treaty, souhlasí tím, že její vlastní semenné banky – ve Spojených státech jde o depozitář ve Fort Collins, Colorado – budou dodržovat stejná pravidla jako centra CGIAR.

Obecná pravidla jsou však jen malou pomocí. Výsledkem Seed Treaty je naneštěstí jev, kdy se země čím dál více chovají ke svým genetickým zdrojům, jako se pes chová ke kosti: žádné sdílení, dokonce ani u vlastních vědců a šlechtitelů, zatímco většina mezinárodních výměn genetických zdrojů byla během posledních 12 let ukončena. Centra CGIAR jsou sice schopna pokračovat ve výměně genetických zdrojů, ale proces je nyní mnohem komplikovanější a náročnější, než byl před Seed Treaty.

Přesný dopad zavedení Seed Treaty ve Spojených státech je těžké určit, v neposlední řadě proto, že smlouva obsahuje nevýrazné, nejednoznačné fráze, které mlží nad jejím významem a požadavky. Co je však jasné, je že zkušenost zemí, které již smlouvu přijaly, nebyla příliš pozitivní, pokud tedy tyto země neměly vysokou toleranci k byrokratickým regulatorním režimům, které potlačují inovace a rozvoj ve jménu vznešených aspirací.

Seed Treaty je navržena podle stejného protikapitalistického, protivědeckého a proti inovačního materiálu, jako Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD). Odráží také nehorázně nevědecký a proti bioinženýrství jdoucí Kartagenský protokol o biologické bezpečnosti pro CBD. A má také hodně společného s Doplňkovým protokolem Nagoya-Kuala Lumpur o odpovědnosti a odškodnění pro Kartagenského protokolu – jen další nudný koncept stojící proti genetickému inženýrství, kterému jde především zastrašení potenciálních podnikatelů od zemědělských biotechnologií. Je to podrážděný, matoucí a komplexní – stručně řečeno, zcela v rozporu s inovacemi, které by mohli mít přínos pro chudé obyvatele světa.

Seed Treaty jde proti vědě, zemědělskému rozvoji a právům na duševní vlastnictví. To je v procesu tvorby politiky jasné “vyřazení.“ Senát USA, který Seed Treaty ratifikoval, by to měl ještě zvážit, jak mu umožňuje Článek 32 smlouvy. Nato by pak ministerstvo zahraničí USA dalo vědět sekretariátu Seed Treaty, přičemž oficiální odstoupení by vešlo v platnost o ro později.   

Zvolený prezident Donald Trump, autor knihy The Art of the Deal, slíbil Američanům, že s těmi špatnými smlouvami skoncuje. Odstoupení od Seed Treaty by byl nadějný start k úspěšnému plnění tohoto slibu.