0

Čeká nás další rok zmatků?

PAŘÍŽ: Devalvace brazilské měny z počátku tohoto roku, stejně jako celkové obtíže Brazílie při stabilizaci svého reálu i burzy, potvrdily, pokud bylo nějakých nových důkazů vůbec zapotřebí, jak důležitou roli hrají finanční trhy a jejich prchavé nálady a sklony k rychlým změnám. Pro jednou tedy bude platit, že panika investorů může vyvolat ekonomickou zkázu, tak, jak k tomu došlo v Asii a Rusku v loňském roce, a podobná krize stále hrozí Brazílii, a vlastně v celé Latinské Americe, a snad dokonce i zopakováním v Asii, vzhledem k obavám z devalvace v Číně a eventuálním odstartováním spirály následných devalvací.

Dnes, ve svém osmém roce téměř obscénního hospodářského růstu, mohou být Spojené státy považovány za příklad země zcela opačných vyhlídek. Přinejmenším ve dvou případech, v roce 1998, mohly poplašné zprávy vyvolat krach cen amerických akcií a přivodit tak hospodářskou recesi. Koneckonců, většina pozorovatelů (stejně jako analytiků) stejně dospěla k závěru, že je Wall Street nadhodnocen, a to dokonce před tím, něž vypukla asijská krize. Ceny akcií samozřejmě poněkud poklesly, když reagovaly na paniku, která Asii zachvátila, i na její finační důsledky, ale americké kapitálové trhy se od té doby zotavily a nahradily si všechny předchozí ztráty a dokonce dosahují nových rekordních zisků.

Soudní líčení v americkém Senátu pojednávající o možném odvolání presidenta Clintona a politická krize, jenž mohla znásobit politickou i ekonomickou nejistotu, a která mohla vést k dalšímu prudkému pádu cen na Wall Street, neměla na Američany absolutně žádný vliv, ani na to, jakým způsobem utrácejí či šetří svoje peníze. Investoři ani spotřebitelé neztratili optimismus. Zdá se, že s nimi nic neotřese. Může ale být víra americké veřejnosti ve schopnosti Alana Greenspana, předsedu Správní rady Federálních rezerv, tedy americké centrální banky, dostatečným vysvětlením. Greenspan odvedl vskutku solidní práci, ale obávám se, že to nemůže být jediná příčina amerického růstu.

Proto, které jiné faktory udržují ekonomiky v chodu, či dokonce v jejich trvalém rozkvětu? V Evropě nástup eura dozajista ekonomický růst nepovzbudil, a vypadá to, že se tak nestane ani v nejbližší budoucnosti. Nejlepší zprávou roku proto je fakt, že, jak se zdá, se spotřebitelé na Kontinentě konečně začínají probírat se své dlouhé deprese. Naopak ve Spojených státech se ale růst spotřebitelské poptávky nestal motorem ekonomického růst. Otázka tedy zní, proč ne? Snad proto, že makroekonomické politiky evropských států byly a stále jsou příliš opatrnické a netroufají poskytnout svým ekonomikám nezbytné startovací páky.