0

Další evropské fiasko

JERUZALÉM: Evropská unie opět pohořela. Není to dlouho, co v Kosovu a Bosně dokázala svou totální neschopnost zabránit válce v bezprostřední blízkosti srdce Evropy. Dnes pro změnu není Evropská unie schopna náležitě reagovat na dění okolo Jörga Haidera. Ve chvíli, kdy čtrnáct členských států EU zrušilo své nesmělé sankce, jež uvalily na Rakousko letos v únoru, se jakákoli slova o Evropě, jež by měla zastupovat jakési společenství hodnot, zdají prázdnější než kdy dřív.

V případě Bosny a Kosova Brusel předvedl, že je nanejvýš bezvýznamný a neschopný, jde-li o použití síly – či o hrozbu použití síly. Oficiální dokumenty byly plné krásných slov a medových řečí – ale když byl ničen Vukovar, ostřelován Dubrovnik, několik let obléháno Sarajevo a když došlo k otřesným hromadným vraždám ve Srebrenici – jediné, čeho byla Evropská unie schopna, byla právě slova licoměrného rozhořčení. Lze namítnout, že Evropská unie přece není vojenská aliance. A přece se nakonec ukázalo, že pravdu měl Machiavelli – zrovna on –, když tvrdil, že proroci musejí být ozbrojeni, chtějí-li být účinní: bez výzbroje Severoatlantické aliance by morální imperativ nedopustit v Evropě další genocidu nikdy nezaúčinkoval. A Evropská unie dále jen plodila slova.

Když však přišla řada na Rakousko, měl Brusel – a celé politické pásmo, které je Bruselem představováno – najednou pocit, že vzhledem k tomu, že nejde o vojenskou, nýbrž čistě politickou a morální situaci, mohl by předvést, že také umí být učinný. Ale běda! – dopadl stejně zle jako Liga národů ve třicátých letech

Podívejme se na tento problém zblízka: v srdci Evropy – a v zemi zatížené politickými ideologiemi, jež daly vzniknout Hitlerovi, také Rakušanovi – obnovil Jörg Haider a jeho strana politickou řeč xenofobie, rasismu a hluboké zášti vůči cizincům. Je pravda, že v demokracii bývá těžké skloubit lidská práva se svobodou projevu: je to ožehavý problém, pro který neexistuje snadná odpověď na právní ani ústavní úrovni. Problém to však není právní či ústavní, nýbrž politický. Demokratické strany, jež chtějí ochraňovat demokracii a lidská práva, si uvědomily, že nejúčinnější cestou, jak se postavit rasistickým a xenofobním stranám, je vytlačit je na okraj, vyloučit je z veřejného života a nikdy se k nim nechovat jako k potenciálním partnerům ve vládě.