0

Angela Merkelová se vydává do světa

Angela Merkelová je nakonec přece jen novou německou kancléřkou – a první ženou na tomto postu. Přestože hlavním rysem zahraniční politiky bude nadále kontinuita, mezinárodní angažmá Německa za Merkelové bude mít jiné vyznění a bude vyvolávat jiné pocity než za Schröderova vedení.

Schröder se dostal k moci před sedmi lety a zastupoval novou generaci, jejíž úhelnou zkušeností nebyla studená válka, evropská integrace ani transatlantické přátelství, nýbrž sjednocení Německa a obnovení národní suverenity. Pro něj a pro celý tým, jenž převzal moc po šestnáctileté vládě Helmuta Kohla, se Německo stalo normální zemí, nijak odlišnou od ostatních velkých hráčů v Evropě, jako je Francie nebo Británie.

Vskutku, jednou z prvních hlavních Schröderových zahraničněpolitických zkušeností byl summit EU v roce 1999, kde lídři Francie a Británie hráli s nováčkem z Berlína surovou hru. Poučení, jež si z toho Schröder vzal, bylo trvat na tom, že Německo už nelze brát jako samozřejmost, a požadovat úlohu souměřitelnou s jeho velikostí a váhou. Mottem německé zahraniční politiky se stala průbojnost.

Když se tedy Schröder domáhal uznání zvláštních okolností v případě německého nezdaru dodržet rozpočtové stropy Paktu stability a růstu Evropské unie, zdálo se, že tvrdí, že tato omezení by měla platit pouze pro menší země, nikoli pro velké hráče. Když oprávněně oponoval americké válce proti Iráku, hrdost na to, že se postavil jediné světové supervelmoci, byla zřejmá. Navázáním úzkých osobních a politických vztahů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dal světu – a citlivým novým východoevropským členům EU – najevo, že německá zahraniční politika už nebude pod tlakem minulosti.