0

Starý problém na Nové hranici Číny

VARŠAVA – Kdyby puč proti Michailu Gorbačovovi v srpnu roku 1991 neztroskotal, nepokoje a ztráty na životech, které jsme nedávno zaznamenali v Sin-ťiangu, se mohly odehrávat v Rusku. Namísto zpráv o tvrdém zákroku v Urumči, hlavním městě Sin-ťiangu, bychom se možná dočetli o stovkách zabitých v ulicích Alma-Aty a komentátoři by dění srovnávali s krvavým potlačením ukrajinských demonstrací za nezávislost loni ve Lvově.

Tak jako dnes v případě Číny by zaznělo mdlé mezinárodní odsouzení a spekulace o možných vazbách mezi kazašskými ozbrojenci a exilovými skupinami či islámskými fundamentalisty. Experti by nám připomněli, že Kazachstán vlastně nikdy nebyl zemí a že ukrajinské nároky na nezávislost jsou historicky sporné. Zaměňte si Sin-ťiang za Kazachstán a Tibet za Ukrajinu a pochopíte, co mám na mysli.

Onen puč však naštěstí skončil jako fraška. Upadající sovětský režim nedokázal rozdrtit sílící ruské demokratické hnutí – to se zdařilo až Vladimíru Putinovi deset let nato. Čínské komunistické vedení volbou masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 přivedlo svou zemi na zcela odlišnou stezku, než jakou se následně vydalo Rusko.

Čínské politické přístupy sice vynesly pinochetovský hospodářský růst, třebaže v rozsahu země, která je sama o sobě bezmála kontinentem, ale zajistily rovněž, že v zemi nikdo není svobodný, ani chanská většina. To tedy znamená, že zatímco Kazachstán a Ukrajina jsou nezávislé, Tibet a Sin-ťiang kolísají mezi obdobími násilných nepokojů a krvavých represí.