0

Pakt vnější stability pro Evropu

BERLÍN – Současná hospodářská krize odhalila dva zásadní problémy ve struktuře Evropské měnové unie. První z nich se týká udržitelnosti veřejných financí v řadě členských států eurozóny. Druhým problémem je skutečnost, že nedostatečná koordinace makroekonomické politiky způsobila divergenci mezinárodní konkurenceschopnosti členských zemí eurozóny, což ohrožuje samotnou existenci eura.

Země, jejichž veřejné finance se ještě loni zdály od základu zdravé, se ocitly pod silným fiskálním tlakem. Státní dluh Irska se má podle předpokladů do roku 2010 zvýšit na téměř 80% HDP, přičemž před rokem Evropská komise předpovídala, že irský státní dluh nedosáhne ani 30% HDP. Stejně tak se očekávalo, že Španělsko sníží svůj poměr dluhu k HDP, zatímco ve skutečnosti se tento ukazatel v letech 2007 až 2010 pravděpodobně zdvojnásobí na více než 60%.

Mechanismy fiskálního dohledu EU nedokázaly tento vývoj předpovědět, protože zanedbávají klíčovou proměnnou: dynamiku zadlužování soukromého sektoru. Vzhledem k vysokým ekonomickým nákladům bankovní krize je pravděpodobné, že vlády během takové krize převezmou závazky svého finančního sektoru – jak se nedávno stalo ve Velké Británii a Irsku a také během finančních krizí v Latinské Americe a Asii v 90. letech. Totéž pravděpodobně platí, když se klíčové podnikatelské sektory přiblíží k insolvenci. Ze země se zdravými veřejnými financemi se tak prakticky přes noc může stát fiskální mrzák.

Vzhledem ke stále těsnějším finančním a ekonomickým vazbám mezi členskými zeměmi eurozóny může mít rostoucí státní dluh třeba jen v jediné zemi EMU vážné důsledky pro všechny členy, protože žádný členský stát nedopustí, aby jiný stát vyhlásil platební neschopnost. Členové EMU tak nepřímo sdílejí záruky za dluhy soukromého sektoru v ostatních zemích. Ten by proto měl být monitorován v rámci dohledové sítě EMU.