0

Epidemie politiky

Američané, stejně jako občané dalších zemí po celém světě, už si zvykli na to, že při výběru některých veřejných činitelů hraje důležitou roli politika. Málokoho překvapuje (ač je snad leckdo zklamán), je-li do federálního soudcovského úřadu nebo na vysoký diplomatický post dosazen kandidát, jenž projde zásadní zkouškou věrnosti jisté zásadě, která je podstatná pro prezidentovu či premiérovu stranu. Avšak věda se liší, shodují se všichni - a právě tady Spojené státy začínají vyčnívat jako varovný příklad pro okolní svět.

Jmenování do vědeckých postů by se mělo opírat o objektivní kritéria vzdělání, schopností a úspěchů. Je přirozeně legitimní dotazovat se budoucího ministra zdravotnictví a sociálních služeb na jeho názory ohledně potratů. Je ale naprosto nemístné, když jsou testům politické loajality podrobováni kandidáti nominovaní do vědeckých poradních výborů. Obdobně platí, že členství v orgánech, jež provádějí kolegiální posuzování (peer review) vědeckých návrhů - jde o proces zásadního významu pro vědecký pokrok -, by nepochybně nemělo být nijak omezováno překážkami, které se neváží k odborným kvalifikacím.

Vědci v USA na takovéto překážky bohužel narážejí čím dál častěji. Časopis Science na toto téma loni na podzim zveřejnil několik příspěvků.

Jeden se týkal kompletní výměny členů poradního výboru Národního centra pro hygienu, součásti Center pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), aniž by to kdo s ředitelem centra konzultoval. Podobné případy se v rámci CDC dotkly také Poradního výboru pro otravu olovem a její prevenci, Poradního výboru pro celonárodní ochranu lidských zdrojů při výzkumu a Poradního výboru pro genetické testování.