3

Ekonomická agenda pro Itálii

MILÁN – Koncem měsíce si italští voliči vyberou příští vládu, od níž očekávají pracovní místa a rovnější ekonomické hřiště – a od níž evropští partneři očekávají strukturální reformy a fiskální poctivost. Jaký by měl být program nové vlády v oblasti hospodářské politiky?

Aby se snížil veřejný dluh, dosahující 120 % HDP, a zároveň se minimalizovaly bolestivé korekce, Itálie potřebuje hospodářský růst – něco, co tvůrcům politik v posledních letech unikalo. Průměrné italské roční tempo růstu HDP od vstupu do hospodářské a měnové unie Evropy v roce 1999 je chudokrevných 0,5 %, výrazně pod průměrem eurozóny, který dosahuje bezmála 1,5 %. Během čtyř let od propuknutí globální finanční krize se tempo růstu propadlo na -1,2 % (průměr eurozóny činí -0,2 %) a očekává se, že i letos zůstane záporné.

Největší výzvou pro novou vládu bude zavést reformy, které Itálii po letech špatných politik a nedbalosti umožní dotáhnout hospodářskou výkonnost svých sousedů. To vyžaduje posílení investic do inovací a lidského kapitálu.

V letech 1992 až 2011 rostla produktivita práce průměrným ročním tempem 0,9 %, nejnižším v OECD. Jednotkové mzdové náklady rostou od roku 2001 rychleji než reálný HDP a zaměstnanost, což podlamuje konkurenční schopnost ekonomiky oproti rozvojovým zemím. Za posledních deset let se italský podíl na globálním exportu snížil z 3,9 % na 2,9 %.