0

Odpověď na ruskou výzvu

Západ (Amerika a Evropa) už 19 let odkládá odpověď na klíčovou strategickou otázku: jakou roli by mělo hrát postsovětské Rusko v celosvětovém měřítku a v evropském státním uspořádání? Mělo by se s ním jednat jako se svéhlavým partnerem, nebo jako se strategickým protivníkem?

Ačkoliv toto dilema získalo během krize kolem krátké války Ruska s Gruzií kritickou naléhavost, nedokázal na ni Západ jednoznačně odpovědět. Soudíte-li podle většiny východoevropských zemí, Velké Británie a Bushovy administrativy, zní odpověď „strategický protivník“. Většina Západoevropanů však dává přednost „svéhlavému partnerovi“. Tyto zdánlivě se vylučující alternativy mají jednu věc společnou: ani jedna z nich nebyla domyšlena do konce.

Pokud vidíte Rusko jako strategického protivníka – a obnova velkoruské mocenské politiky v éře Vladimira Putina ke škodě vlády zákona v domácí i zahraniční politice země tomu skutečně nasvědčuje –, pak by měl Západ od základu změnit svou agendu.

Rusko už sice není supervelmocí jako v sovětské éře, ale stále je to mocnost, přinejmenším v Evropě a v Asii. Přeje-li si Západ vyřešit bezpočet regionálních konfliktů (Írán, Blízký východ, Afghánistán-Pákistán, střední Asie, Severní Korea) a globálních výzev (ochrana klimatu, odzbrojení, kontrola zbraní, nešíření jaderných zbraní, energetická bezpečnost), které mají v jeho agendě vysokou prioritu, pak je spolupráce s Ruskem nezbytná.