0

Přichází věk zmenšených očekávání?

CAMBRIDGE – V době, kdy se ekonomiky Spojených států a evropských zemí dál klopotně trmácejí, sílí obavy, že je čeká „ztracená dekáda“ na japonský způsob. Diskuse se bohužel příliš soustředí na otázku, co mohou vlády udělat, aby stimulovaly poptávku prostřednictvím rozpočtových schodků a monetární politiky. Z krátkodobého hlediska jsou to klíčové otázky, ale jak každý ekonom ví, dlouhodobý hospodářský růst určuje převážně zlepšená produktivita.

Není pochyb o tom, že mohutná finanční krize v Japonsku v roce 1992 byla jako úder kladivem, z něhož se tato země ještě zcela nevzpamatovala, a paralely s dnešními USA a Evropou jsou znepokojivé. Zdá se, že Ameriku i Evropu čeká dlouhé období pomalého růstu úvěrů kvůli nezbytné přísnější finanční regulaci i kvůli faktu, že míra investic za vypůjčené peníze je v jejich ekonomikách nadále příliš vysoká. A v procesu ozdravení neexistují jednoduché zkratky.

Při hodnocení japonské zkušenosti i jejího významu pro dnešek je ovšem důležité mít na paměti, že japonský pád na zem nebyl způsoben pouze finanční krizí. Japonsko utrpělo také řadu těžkých šoků v oblasti produktivity, které úzce souvisely s dlouhodobějšími problémy země. I kdyby Japonsko nikdy nebylo prožilo splasknutí realitní a akciové bubliny, raketový vzestup jeho gigantického čínského souseda by i tak představoval obrovskou výzvu.

Na počátku 90. let již byla nadvláda Japonska na světových exportních trzích poněkud nahlodána vzestupem menších asijských sousedů včetně Malajsie, Koreje, Thajska a Singapuru. Čína však představuje veskrze odlišnou výzvu a přizpůsobit se jí potrvá mnohem déle.