0

Afghánský návrat domů

KÁBUL – Jako by ozbrojený konflikt mezi afghánskými vládními jednotkami podporovanými Američany vedenou koalicí a Talibanem nestačil, čelí dnes Afghánistán také krizi, kterou by rád nakonec označil za úspěch: krizi „velkého návratu“.

Od Džalalabádu až po Herát – v podstatě v celém severním Afghánistánu – lze vidět stopy po Afgháncích vracejících se z exilu. Všude se to hemží pestrobarevnými pákistánskými náklaďáky převážejícími trámy, dřevěná okna, dveře a rámy postelí, na nichž sedí manželky a děti.

Úprk z Afghánistánu měl obrovské rozměry: na vrcholu exodu žilo za hranicemi své vlasti až šest milionů Afghánců, převážně v Pákistánu a Íránu. Přibližně tři čtvrtiny z nich uprchly po sovětské invazi v roce 1979 a menší množství jich uprchlo před vládou prosovětského prezidenta Nadžíbulláha, případně v letech 1992-1996 během občanské války mezi různými frakcemi mudžáhidů a tehdejší vládou Talibanu. A někteří – ti, kteří podporovali Talibán – uprchli poté, co byli jejich vůdci po vstupu vojsk Severní aliance do Kábulu v listopadu 2001 vyhnáni ze země.

Od té doby se již domů vrátilo více než 3,5 milionu afghánských uprchlíků. Ti, kdo zůstávají za afghánskými hranicemi, však stále představují největší „balík“ uprchlíků na světě a zejména v Íránu dodnes žije mnoho afghánských emigrantů.