Americká moc a kampaň roku 2004

Americká prezidentská volební kampaň se rozpaluje a s ní i debata o americké moci. Loni po bleskovém vítězství ve čtyřtýdenní irácké válce se mnozí lidé domnívali, že tato problematika je dořešena. Následné potíže v Iráku - a obecněji v amerických zahraničních vztazích - však z tohoto tématu učinily jádro volební kampaně.

Je nesnadné vybavit si, že před pouhým desetiletím všeobecné mínění - jak uvnitř USA, tak mimo ně - soudilo, že Amerika zažívá úpadek. Roku 1992 vítěz primárek v New Hampshire tvrdil, že „studená válka skončila - a zvítězilo Japonsko." Když jsem v roce 1990 vydal knihu Bound to Lead (Zavázáni k vedení), předpovídal jsem přetrvávající růst americké moci. Za neméně důležité ale dnes považuji zpochybnit nové všeobecné přesvědčení, že Amerika je nepřemožitelná a že by se zahraniční politika USA měla řídit „novým unilateralismem".

Po rozpadu Sovětského svazu někteří analytici popisovali vzniklou světovou situaci za unipolární a americkou moc vnímali jako málo vázanou. To je zavádějící. V globálním informačním věku je moc rozložena mezi země podle vzorce, který připomíná spletitou třívrstvou hru v šachy.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/Sa2XcTE/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.