0

Americká síla po bin Ládinovi

OXFORD – Když určitý stát disponuje převažujícím množstvím zdrojů síly, pak pozorovatelé často hodnotí situaci jako hegemonistickou. Dnes mnozí experti tvrdí, že rostoucí moc jiných zemí a ztráta amerického vlivu na revolučním Blízkém východě naznačují úpadek „americké hegemonie“. Tento termín je však zavádějící. Například proto, že pouhé držení zdrojů síly ne vždy postačuje k dosažení žádoucího výsledku. Dokonce ani nedávná smrt Usámy bin Ládina z rukou speciálních sil Spojených států nevypovídá o americké síle v tom či onom směru nic.

Abychom pochopili důvod, musíme se zamyslet nad situací po druhé světové válce. USA zajišťovaly více než třetinu globálního produktu a měly drtivou převahu v oblasti jaderných zbraní. Mnozí je považovali za globálního hegemona. Přesto USA nedokázaly zabránit „ztrátě“ Číny, vykázat do patřičných mezí komunismus ve východní Evropě, předejít patu v korejské válce, porazit vietnamskou Národní frontu osvobození nebo odstranit Castrův režim na Kubě.

Studie ukazují, že dokonce i v éře údajné americké hegemonie byla úspěšná jen pětina amerických snah vymoci si v jiných státech změnu prostřednictvím vojenských hrozeb, přičemž hospodářské sankce fungovaly jen v polovině případů. Přesto se mnozí lidé domnívají, že současná převaha amerických zdrojů síly je hegemonistická a že začne upadat, stejně jako dříve upadla síla Velké Británie. Někteří Američané reagují na tuto vyhlídku emocionálně, přestože by bylo ahistorické věřit, že USA budou držet převažující podíl zdrojů síly navždy.

Pojem „úpadek“ však v sobě snoubí dva různé rozměry síly: absolutní úpadek ve smyslu rozkladu nebo ztráty schopnosti efektivně využívat zdroje a relativní úpadek, při němž zdroje síly jiných států začnou být větší nebo se efektivněji využívají. Například Nizozemsko v sedmnáctém století doma vzkvétalo, ale jeho relativní síla upadala, neboť rostla síla jiných států. Naopak Západořímská říše nepodlehla jinému státu, nýbrž vnitřnímu rozkladu a davům barbarů. Řím byl agrární společností s nízkou hospodářskou produktivitou a vysokou mírou vnitřních sporů.