CAMBRIDGE – Žádná země v moderních dějinách nedisponovala takovou globální vojenskou silou jako Spojené státy. Přesto dnes někteří analytici tvrdí, že USA kráčejí ve stopách Velké Británie, posledního globálního hegemona, který zaznamenal úpadek. Tato historická analogie je sice stále populárnější, avšak zavádějící.
Británie nebyla nikdy tak dominantní, jako jsou dnes USA. Jistě, udržovala si námořnictvo, které se velikostí vyrovnalo dvěma dalším největším flotilám, a její impérium, nad nímž nikdy nezapadalo slunce, vládlo čtvrtině lidstva. Mezi relativními mocenskými zdroji imperiální Británie a současnou Amerikou však existují velké rozdíly. Do vypuknutí první světové války měla Británie ze všech velkých mocností až čtvrtou nejpočetnější armádu, čtvrtý nejvyšší HDP a třetí nejvyšší vojenské výdaje.
Britské impérium vládlo do značné míry tak, že se spoléhalo na místní vojenské jednotky. Z 8,6 milionu britských vojáků bojujících v první světové válce jich téměř třetina pocházela ze zámořských držav. Pro vládu v Londýně tak bylo stále obtížnější vyhlašovat válku jménem impéria, když se začaly stupňovat národnostní sentimenty.
CAMBRIDGE – Žádná země v moderních dějinách nedisponovala takovou globální vojenskou silou jako Spojené státy. Přesto dnes někteří analytici tvrdí, že USA kráčejí ve stopách Velké Británie, posledního globálního hegemona, který zaznamenal úpadek. Tato historická analogie je sice stále populárnější, avšak zavádějící.
Británie nebyla nikdy tak dominantní, jako jsou dnes USA. Jistě, udržovala si námořnictvo, které se velikostí vyrovnalo dvěma dalším největším flotilám, a její impérium, nad nímž nikdy nezapadalo slunce, vládlo čtvrtině lidstva. Mezi relativními mocenskými zdroji imperiální Británie a současnou Amerikou však existují velké rozdíly. Do vypuknutí první světové války měla Británie ze všech velkých mocností až čtvrtou nejpočetnější armádu, čtvrtý nejvyšší HDP a třetí nejvyšší vojenské výdaje.
Britské impérium vládlo do značné míry tak, že se spoléhalo na místní vojenské jednotky. Z 8,6 milionu britských vojáků bojujících v první světové válce jich téměř třetina pocházela ze zámořských držav. Pro vládu v Londýně tak bylo stále obtížnější vyhlašovat válku jménem impéria, když se začaly stupňovat národnostní sentimenty.