Joseph E. Stiglitz, a Nobel laureate in economics and University Professor at Columbia University, is a former chief economist of the World Bank (1997-2000), chair of the US President’s Council of Economic Advisers, and co-chair of the High-Level Commission on Carbon Prices. He is a member of the Independent Commission for the Reform of International Corporate Taxation and was lead author of the 1995 IPCC Climate Assessment.
NEW YORK – Už dlouho se uznává, že děti představují zvláštní skupinu. Nevybírají si rodiče, natožpak obecnější poměry, do nichž se rodí. Nemají stejnou schopnost jako dospělí chránit se nebo se o sebe postarat. Proto Společnost národů schválila v roce 1924 Ženevskou deklaraci o právech dítěte a proto mezinárodní společenství přijalo v roce 1989 Úmluvu o právech dítěte.
Spojené státy v této oblasti bohužel nenaplňují očekávání. Úmluvu o právech dítěte dokonce ani neratifikovaly. Se svým hýčkaným image země příležitostí by přitom USA měly být inspirativním příkladem spravedlivého a osvíceného přístupu k dětem. Místo toho jsou majákem neúspěchu – zemí přispívající k celosvětové netečnosti k právům dětí na mezinárodním kolbišti.
Průměrné americké dětství sice nepatří k nejhorším na světě, avšak nepoměr mezi bohatstvím země a podmínkami, v nichž žijí její děti, nemá obdoby. Přibližně 14,5% celkové americké populace tvoří chudí lidé, avšak plných 19,9% dětí – to je zhruba 15 milionů jednotlivců – žije v chudobě. Mezi rozvinutými zeměmi vykazuje vyšší podíl dětské chudoby pouze Rumunsko. Americká míra dětské chudoby je o dvě třetiny vyšší než ve Velké Británii a až čtyřikrát vyšší než v severských zemích. U některých skupin je přitom situace ještě mnohem horší: chudých je více než 38% černošských a 30% hispánských dětí.
To continue reading, register now.
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
orSubscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Already have an account? Log in