Po letech debaty ve Spojených státech a odporu k činům ze strany Bushovy administrativy se Amerika konečně probouzí do reality celosvětové změny klimatu. Prezident se vedoucí role stále neujímá, ale soukromý sektor již začal konat.
Vedoucí představitelé velkých amerických společností dospěli k závěru, že celosvětová změna klimatu způsobená člověkem je reálná a musí se kontrolovat a že podniková sféra musí hrát v tomto procesu konstruktivní roli. A tak přestože Bushova administrativa a někteří vědečtí odpůrci předstírají, že žádný problém neexistuje, lídři amerických korporací hledají praktická řešení.
Základní situace je již léta zřejmá. Spalování fosilních paliv po celém světě přispívá ke strmému nárůstu množství oxidu uhličitého v atmosféře, což způsobuje zahřívání zeměkoule. Srážková schémata se mění. Pouště a suché oblasti se stávají ještě suššími.
Extrémních meteorologických jevů, jako jsou hurikány a tajfuny, bude zřejmě přibývat. V Evropě se pravděpodobně zintenzivní záplavy – tento proces ostatně již možná začal. Hladiny moří stoupají a mohou se začít prudce zvedat, pokud globální oteplování povede k destabilizaci grónského a antarktického ledovcového příkrovu. Stručně řečeno existují pádné a stále početnější vědecké důkazy, že se planeta ocitla ve vážném ohrožení, jehož důsledky jsou na mnoha místech cítit již dnes a jinde se ještě projeví.
Také v otázce vhodných reakcí panuje stále větší pochopení. Musíme přejít na systém udržitelné energie, který nebude znamenat obrovský nárůst výskytu uhlíku v atmosféře. To si vyžádá posun směrem k obnovitelným zdrojům energie, jako jsou energie sluneční a možná i jaderná, a také nové technologie odlučování oxidu uhličitého v elektrárnách a jeho následné ukládání do bezpečných podzemních úložišť. Cenu za tyto investice do nových energetických technologií bude muset zaplatit společnost, ale přínos bude uhrazenou cenu obrovsky převyšovat.
USA produkují nejvíce oxidu uhličitého ze spotřeby energie na světě, ale přitom dělají ze všech velkých světových ekonomik nejméně pro to, aby tomuto celosvětovému problému čelily. Bushova administrativa tvrdí, že před podniknutím jakékoliv akce je zapotřebí dalšího výzkumu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Skutečná akce však v USA již začíná, a to díky vedoucím představitelům v jiných částech světa a osvícenosti některých významných amerických firem. Za prvé ratifikoval zbytek světa Kjótský protokol, aby kontroloval emise oxidu uhličitého. Na počátku letošního roku přijala Evropa tzv. „Schéma obchodování s emisemi skleníkových plynů“, které ke kontrole uhlíkových emisí využívá tržně založených pobídek. Americké firmy působící v Evropě tvoří z hlediska zde vyprodukovaných emisí součást tohoto systému, což znamená, že jsou do kontroly klimatu zaangažovány, přestože se jejich vlastní vláda této otázce vyhýbá.
Za druhé si významní američtí investoři, jako jsou manažeři penzijních fondů, uvědomují, že americké společnosti, které nebudou kontrolovat své emise, se mohou stát v budoucnu náchylnými k finančním ztrátám. Vědí, že USA se v otázce kontroly klimatických změn budou muset dříve či později připojit ke zbytku světa. Až se tak stane, mohou energetické společnosti využívající zastaralé technologie, které emitují ohromná množství skleníkových plynů, čelit vážným finančním propadům.
Investoři tedy sdělují firmám, aby kvůli odhadu budoucích závazků ohlásily, kolik uhlíku dnes produkují. Podobně i mnozí šéfové firem vědí, že předstírat neexistenci klimatických problémů je špatné pro akcionáře, protože realita jednoho dne udeří. Vědí, že dnešní investice do čistých technologií jim může zajistit dlouhodobou konkurenční výhodu. V důsledku toho dnes mnoho společností podniká kroky k omezení svých emisí, aby se vyhnulo budoucím finančním závazkům a nedůvěře investorů.
K nejdramatičtějšímu průlomu tohoto druhu došlo ve chvíli, kdy General Electric, jedna z nejvýznamnějších, nejinvenčnějších a nejrespektovanějších firem na světě, oznámila, že se vydává „po zelené“, na celopodnikové úrovni se nově začíná soustředit na ekologicky zdravé technologie a zavazuje se k omezení vlastních emisí skleníkových plynů. Pod vedením GE, která tento kurz nazvala „ekomaginací“ (spojení ekologie s imaginací), se stejným směrem bezpochyby vydá mnoho dalších amerických firem.
Pokud jde o zapojení USA do boje proti klimatickým změnám, je příliš brzy sázet na úspěch. Bushova administrativa i nadále hraje na čas a vyhýbá se fundované vědě. Přesto je dostatečně zřejmé, že bylo dosaženo bodu zvratu. Realita dohání i USA, stejně jako k tomu již došlo jinde ve světě. Američtí občané a firmy budou i nadále trpět dopady klimatických změn – vlnami veder, suchem, hurikány a záplavami – a stále více Američanů včetně rostoucího počtu firemních šéfů bude v důsledku toho tlačit na americké politické činitele, aby podnikli skutečnou akci.
Řešení nebudou snadná a úsilí o změnu musí ve všech koutech světa trvat mnoho desetiletí. Je však potřeba, aby toto úsilí započalo ihned. Stejně jako v případě nových pravidel obchodování s uhlíkem v Evropě se budou muset všichni producenti i spotřebitelé na celé zeměkouli postavit čelem k tržním pobídkám, aby si osvojili takové technologie a modely spotřebního chování, které zpomalí (a nakonec zastaví) vzestup množství skleníkových plynů v atmosféře. My všichni budeme muset zaplatit za příspěvek k celosvětové změně klimatu „tržní cenu“, abychom vytvořili skutečné ekonomické pobídky ve prospěch udržitelných energetických systémů a nových veřejných investic – například do hromadné dopravy –, které snižují emise skleníkových plynů a tím odvracejí budoucí klimatické katastrofy.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Po letech debaty ve Spojených státech a odporu k činům ze strany Bushovy administrativy se Amerika konečně probouzí do reality celosvětové změny klimatu. Prezident se vedoucí role stále neujímá, ale soukromý sektor již začal konat.
Vedoucí představitelé velkých amerických společností dospěli k závěru, že celosvětová změna klimatu způsobená člověkem je reálná a musí se kontrolovat a že podniková sféra musí hrát v tomto procesu konstruktivní roli. A tak přestože Bushova administrativa a někteří vědečtí odpůrci předstírají, že žádný problém neexistuje, lídři amerických korporací hledají praktická řešení.
Základní situace je již léta zřejmá. Spalování fosilních paliv po celém světě přispívá ke strmému nárůstu množství oxidu uhličitého v atmosféře, což způsobuje zahřívání zeměkoule. Srážková schémata se mění. Pouště a suché oblasti se stávají ještě suššími.
Extrémních meteorologických jevů, jako jsou hurikány a tajfuny, bude zřejmě přibývat. V Evropě se pravděpodobně zintenzivní záplavy – tento proces ostatně již možná začal. Hladiny moří stoupají a mohou se začít prudce zvedat, pokud globální oteplování povede k destabilizaci grónského a antarktického ledovcového příkrovu. Stručně řečeno existují pádné a stále početnější vědecké důkazy, že se planeta ocitla ve vážném ohrožení, jehož důsledky jsou na mnoha místech cítit již dnes a jinde se ještě projeví.
Také v otázce vhodných reakcí panuje stále větší pochopení. Musíme přejít na systém udržitelné energie, který nebude znamenat obrovský nárůst výskytu uhlíku v atmosféře. To si vyžádá posun směrem k obnovitelným zdrojům energie, jako jsou energie sluneční a možná i jaderná, a také nové technologie odlučování oxidu uhličitého v elektrárnách a jeho následné ukládání do bezpečných podzemních úložišť. Cenu za tyto investice do nových energetických technologií bude muset zaplatit společnost, ale přínos bude uhrazenou cenu obrovsky převyšovat.
USA produkují nejvíce oxidu uhličitého ze spotřeby energie na světě, ale přitom dělají ze všech velkých světových ekonomik nejméně pro to, aby tomuto celosvětovému problému čelily. Bushova administrativa tvrdí, že před podniknutím jakékoliv akce je zapotřebí dalšího výzkumu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Skutečná akce však v USA již začíná, a to díky vedoucím představitelům v jiných částech světa a osvícenosti některých významných amerických firem. Za prvé ratifikoval zbytek světa Kjótský protokol, aby kontroloval emise oxidu uhličitého. Na počátku letošního roku přijala Evropa tzv. „Schéma obchodování s emisemi skleníkových plynů“, které ke kontrole uhlíkových emisí využívá tržně založených pobídek. Americké firmy působící v Evropě tvoří z hlediska zde vyprodukovaných emisí součást tohoto systému, což znamená, že jsou do kontroly klimatu zaangažovány, přestože se jejich vlastní vláda této otázce vyhýbá.
Za druhé si významní američtí investoři, jako jsou manažeři penzijních fondů, uvědomují, že americké společnosti, které nebudou kontrolovat své emise, se mohou stát v budoucnu náchylnými k finančním ztrátám. Vědí, že USA se v otázce kontroly klimatických změn budou muset dříve či později připojit ke zbytku světa. Až se tak stane, mohou energetické společnosti využívající zastaralé technologie, které emitují ohromná množství skleníkových plynů, čelit vážným finančním propadům.
Investoři tedy sdělují firmám, aby kvůli odhadu budoucích závazků ohlásily, kolik uhlíku dnes produkují. Podobně i mnozí šéfové firem vědí, že předstírat neexistenci klimatických problémů je špatné pro akcionáře, protože realita jednoho dne udeří. Vědí, že dnešní investice do čistých technologií jim může zajistit dlouhodobou konkurenční výhodu. V důsledku toho dnes mnoho společností podniká kroky k omezení svých emisí, aby se vyhnulo budoucím finančním závazkům a nedůvěře investorů.
K nejdramatičtějšímu průlomu tohoto druhu došlo ve chvíli, kdy General Electric, jedna z nejvýznamnějších, nejinvenčnějších a nejrespektovanějších firem na světě, oznámila, že se vydává „po zelené“, na celopodnikové úrovni se nově začíná soustředit na ekologicky zdravé technologie a zavazuje se k omezení vlastních emisí skleníkových plynů. Pod vedením GE, která tento kurz nazvala „ekomaginací“ (spojení ekologie s imaginací), se stejným směrem bezpochyby vydá mnoho dalších amerických firem.
Pokud jde o zapojení USA do boje proti klimatickým změnám, je příliš brzy sázet na úspěch. Bushova administrativa i nadále hraje na čas a vyhýbá se fundované vědě. Přesto je dostatečně zřejmé, že bylo dosaženo bodu zvratu. Realita dohání i USA, stejně jako k tomu již došlo jinde ve světě. Američtí občané a firmy budou i nadále trpět dopady klimatických změn – vlnami veder, suchem, hurikány a záplavami – a stále více Američanů včetně rostoucího počtu firemních šéfů bude v důsledku toho tlačit na americké politické činitele, aby podnikli skutečnou akci.
Řešení nebudou snadná a úsilí o změnu musí ve všech koutech světa trvat mnoho desetiletí. Je však potřeba, aby toto úsilí započalo ihned. Stejně jako v případě nových pravidel obchodování s uhlíkem v Evropě se budou muset všichni producenti i spotřebitelé na celé zeměkouli postavit čelem k tržním pobídkám, aby si osvojili takové technologie a modely spotřebního chování, které zpomalí (a nakonec zastaví) vzestup množství skleníkových plynů v atmosféře. My všichni budeme muset zaplatit za příspěvek k celosvětové změně klimatu „tržní cenu“, abychom vytvořili skutečné ekonomické pobídky ve prospěch udržitelných energetických systémů a nových veřejných investic – například do hromadné dopravy –, které snižují emise skleníkových plynů a tím odvracejí budoucí klimatické katastrofy.