0

Amerika se blamuje

Jednou z obětí války proti terorismu - či spíše způsobu, jakým Spojené státy tuto válku vedou - je pokles amerického vlivu při prosazování lidských práv ve světě. Pro mezinárodní hnutí za lidská práva je to krutá porážka.

Po více než čtvrt století, již od doby, kdy se prosazování lidských práv v mezinárodním měřítku stalo výslovným a proklamovaným cílem americké zahraniční politiky prezidenta Jimmyho Cartera, sehrával americký vliv vedoucí roli při redukci jejich porušování. Důsledky byly nejmarkantnější v někdejších státech sovětského impéria, ale zasahovaly také do dalších oblastí.

I tam, kde USA podporovaly režimy dopouštějící se vážného porušování lidských práv - případně jejich činy omlouvaly, poněvadž přednost dostaly jiné národní zájmy -, navíc hnutí za lidská práva často dokázala uvádět Washington do rozpaků tím, že z něj učinila jakéhosi náhradního viníka za prohřešky jeho chráněnců. V osmdesátých letech se díky tomuto přístupu upřela pozornost na porušování lidských práv v konflikty sužované střední Americe a také v Iráku Saddáma Husajna, jejž Reaganova administrativa upřednostňovala v boji proti znepřátelenému Íránu ajatolláha Chomejního. Někdy se tak podařilo nepřímo dosáhnout cíle, jehož nebylo možné dosáhnout přímo: uplatnění amerického vlivu na prosazování lidských práv.

Schopnost Spojených států prosazovat lidská práva v jiných zemích však nikdy nebyla slabší než nyní. Jedním z důvodů je obrovský nárůst antiamerikanismu po teroristických útocích z 11. září 2001. Do značné míry je to dáno široce vnímanou americkou arogancí. Bushova administrativa si i přes tvrdošíjné opakování (nebo právě pro ně), že všichni, kdo nejsou s Amerikou, jsou proti ní, znepřátelila mnohé z těch, kdo se do té doby řadili k přátelům USA, případně zaujímali neutrální postoj.