0

Americký sputnikovský moment v Pekingu

NEW YORK – Jednou se na 8. srpen 2008 možná bude vzpomínat jako na první den postamerické éry. Anebo se snad bude připomínat jako další „sputnikovský moment“, kdy si lidé v Americe uvědomili, tak jako při sovětském průniku do kosmu v roce 1957, že jejich vlast ztratila půdu pod nohama a že je načase, aby se Spojené státy daly dohromady.

O síle a symbolice zahajovacích slavností pekingských olympijských her 8. srpna nebylo pochyb. Multimediálnímu spektáklu se zdařilo mnohem víc než jen nastínit pět tisíc let dějin Číny; byl vyjádřením toho, že Čína je vyspělou civilizací, která žádá své oprávněné a zasloužené místo v globální hierarchii.

Pochybovat se nedalo ani nad symbolikou záběrů prezidenta Bushe, když zvesela mával ze svého místa na tribunách, zatímco čínský prezident Chu Ťin-tchao seděl za čímsi, co připomínalo spíš trůn. Jen těžko si lze představit, že by čínská vláda, posedlá každou drobností diplomatického protokolu, takto křiklavý obrázek propadu Ameriky vůči Říši středu, jíž dluží 1,4 bilionu dolarů, nezinscenovala. A jen těžko si lze představit, že by takovéto vzájemné postavení přijal Franklin Roosevelt či Ronald Reagan.

Ve chvíli, kdy Bush mával z ochozů, podnikalo Rusko invazi do Gruzie, nejbližšího spojence Ameriky na Kavkaze. Ruské poselství ostatním zemím v někdejším sovětském světě, které tíhnou k Západu, bylo jasné: Amerika vás ochránit nedokáže.