0

Americký socialismus pro bohaté

Za všeobecné debaty o „zelených výhoncích“ ekonomického oživení americké banky potlačují snahy o jejich regulaci. Politici sice hovoří o svém odhodlání regulaci reformovat, aby se zabránilo opakování krize, ale jde o oblast, kde se ďábel skutečně ukrývá v podrobnostech – a banky nasadí veškeré své zbylé síly, aby si zajistily dostatek prostoru pro zachování kurzu, který udržovaly v minulosti.

Starý systém bankám (ne-li jejich akcionářům) vyhovoval, takže proč by měly vítat změnu? Ostatně úsilí na jejich záchranu se úvahami o formě finanční soustavy, již bychom po krizi chtěli mít, zaobíralo tak málo, že skončíme s bankovní soustavou, která bude mít menší konkurenční schopnost a v níž banky, které byly příliš velké, než aby se nechaly padnout, budou ještě větší.

Už dlouho se ví, že ty z amerických bank, které jsou příliš velké, než aby zkrachovaly, jsou také příliš velké na to, aby se daly řídit. To je jeden z důvodů, proč výsledky několika z nich jsou tak žalostné. Když zkrachují, vláda nachystá finanční restrukturalizaci a zajistí pojištění vkladů, čímž získá zájem na jejich budoucnosti. Úředníci vědí, že budou-li čekat příliš dlouho, banky nad hrobem či oživlé mrtvoly bank – domy s nízkou nebo nulovou čistou hodnotou, k nimž se ovšem přistupuje, jako by šlo o vitální ústavy – budou pravděpodobně „sázet na vzkříšení“. Pustí-li se do vysokých sázek, buď vyhrají a výnosy si odnesou, anebo propadnou a účet převezme vláda.

To není pouhá teorie, ale ponaučení, které jsme si za vysokou cenu odnesli z krize stavebních spořitelem v 80. letech. Když bankomat ohlásí „nedostatek prostředků“, vláda nechce, aby to znamenalo, že na mizině není váš účet, ale banka, a tak zasáhne dřív, než se pokladna vyprázdní. Finanční restrukturalizace obvykle smete akcionáře a novými akcionáři se stanou držitelé dluhopisů. Někdy vláda musí přidat dodatečné finanční prostředky anebo musí být ochotný zkrachovalou banku převzít nový investor.