2

Americké sňatky z rozumu s islamisty

NOVÉ DILLÍ – Spojené státy během jediné dekády vojensky zasáhly ve třech zemích s muslimskou většinou a svrhly tamní vlády. Tatáž koalice amerických liberálních intervencionalistů a neokonzervativců, která tyto války podporovala, prosazuje teď odvetné letecké údery proti Sýrii, aniž by reflektovala, jak americká politika v posledku posílila islamisty a přiživila antiamerikanismus. Ostatně poslední „humanitární intervence“ se zřetelně vymstila, jelikož Libyi proměnila v líheň nadnárodních militantů.

Bouřlivá americká debata o návrhu prezidenta Baracka Obamy nasadit vojenskou sílu jasně dokládá, že podstatou podnětu k útoku na Sýrii není prosazování amerického národního zájmu. Posledním útočištěm těch, kdo usilují o vedení další války na širším Středním východě, se stala spíš touha ochránit „věrohodnost“ USA.

Kdyby se debata očistila od tématu „věrohodnosti“ a pozornost se zaměřila výhradně na rozvíjení dlouhodobých amerických zájmů, vyšlo by zřetelně najevo, že útok na Sýrii nemůže zajistit ani přechodné geopolitické přínosy. Při pohledu za krátkodobou perspektivu by vyvolal zásadní nezamýšlené důsledky, potenciálně včetně „měkkého“ rozpadu Sýrie ve stylu Iráku a vzniku útočiště pro extremisty, které by obsáhlo velkou část islamisty ovládané severní Sýrie a vybíhalo do sunnitských oblastí Iráku.

Útok by s největší pravděpodobností zesílil americkou závislost na odpudivých islamistických vládcích v zemích od Saúdské Arábie a Kataru přes Turecko až po Spojené arabské emiráty. Někteří arabští monarchové se zavázali, že útok USA finančně podpoří – což je investice, která se jim rychle vrátí, neboť ceny ropy vzrostly už během úvah o válce.