0

Američtí Groucho marxisté

LONDÝN – Mým neoblíbenějším marxistou byl odjakživa Groucho Marx. Jeden z jeho žertů jde až k jádru neúspěchu marxistické ideologie, onoho dogmatického náboženství, jež světu uštědřil jeho jmenovec Karl.

„Komu budete věřit,“ tázal se kdysi Groucho, „mně, anebo svým vlastním očím?“ Pro stamiliony občanů komunisty řízených zemí ve dvacátém století se ono „mně“ v otázce rovnalo diktátorovi či oligarchii vládnoucí totalitní nebo autoritářskou mocí. Na tom, co jste viděli na vlastní oči, vůbec nezáleželo. Museli jste přijmout, že svět je takový, jaký vám říkají, že je. Realitou bylo, cokoliv vládnoucí strana za realitu prohlásila.

Designovaný nástupce Mao Ce-tunga, Chua Kuo-feng, povznesl tento přístup na uměleckou formu. Proslul jako „cokolivista“. Strana i lidé měli svědomitě konat, cokoliv jim Mao předepsal.

Groucho poukázal na dva nepřekonatelné problémy komunistických „cokolivistů“. Zaprvé, na vlastní oči záhy uvidíte a vlastním rozumem zanedlouho pochopíte, že komunistická idyla – uvadnutí státu a triumf nad nouzí – nikdy nepřijde. Komunismus, tak jako obzor, byl neustále už už nadosah. Bylo by zajímavé vědět, kolik frekventantů pekingské Ústřední stranické školy – hlavního vzdělávacího ústavu strany – věří, že čínský stát je na pokraji uvadnutí anebo že vůbec někdy uvadne.