9

Americké šílení

BOSTON – Relativní globální úpadek Spojených států se stal v posledních letech častým tématem diskusí. Stoupenci teze o post-americké éře poukazují na finanční krizi z roku 2008, na vleklou recesi, která po ní následovala, a na setrvalý vzestup Číny. Většinu z nich tvoří experti na mezinárodní vztahy, kteří pohlížejí na geopolitiku prizmatem hospodářské konkurenceschopnosti a globální řád chápou jako houpačku, v níž vzestup jednoho hráče nutně znamená pokles druhého.

Výlučná soustředěnost na ekonomické ukazatele však brání úvahám o geopolitických důsledcích jednoho domácího amerického trendu, o němž se rovněž často diskutuje, avšak za účasti jiného okruhu expertů: setrvale rostoucí míry vážných duševních onemocnění ve Spojených státech (přičemž tato míra je už dlouho velmi vysoká).

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Výrok, že rozšíření vážných duševních nemocí dosáhlo „epidemických“ rozměrů, je slyšet tak často, že stejně jako kterákoliv jiná všední věc ztratil schopnost šokovat. Mezinárodně-politické důsledky stavů diagnostikovaných jako maniodepresivní psychózy (včetně těžké unipolární deprese) a schizofrenie však ani nemohou být závažnější.

Ukazuje se, že je nemožné biologicky či symptomaticky rozlišovat mezi různými variantami těchto stavů, které tak představují kontinuum – spíše co do složitosti než co do závažnosti. Nejčastější z těchto onemocnění, totiž unipolární deprese, je nejméně složitá z hlediska příznaků, ale současně nejsmrtelnější: odhaduje se, že 20% pacientů s depresí spáchá sebevraždu.

Maniodepresivita i schizofrenie jsou psychotickými stavy charakterizovanými ztrátou kontroly pacienta nad vlastním počínáním a myšlením – jde o rekurentní stav, v němž pacienta nelze považovat za osobu jednající z vlastní vůle. Vzhledem k obsesivnímu sebevražednému myšlení a ochromujícímu nedostatku motivace lze pacienty s depresí rovněž klasifikovat jako psychotické.

Tyto stavy jdou často ruku v ruce s bludy – obrazy reality, které směšují informace vygenerované v mysli s informacemi poskytovanými zvenčí. Hranice mezi symboly a jejich předobrazy se často stírá a pacienti začínají vidět ostatní lidi výlučně jako ztělesnění nějaké domnělé síly. Úsudku takových osob mírně řečeno nelze důvěřovat.

Rozsáhlá statistická studie provedená v letech 2001 až 2003 americkým Národním ústavem duševního zdraví (NIMH) odhadla celoživotní prevalenci těžké deprese mezi dospělými Američany (ve věku 18-54 let) na více než 16%. Celoživotní prevalence schizofrenie byla odhadnuta na 1,7%. U těchto chronických onemocnění neexistuje žádná známá léčba; jakmile vypuknou (často před dosažením 18 let věku), budou pravděpodobně přetrvávat až do konce pacientova života.

Průzkumy provedené mezi americkými vysokoškoláky dospěly k odhadu, že zatímco v roce 2010 splňovalo kritéria deprese a úzkosti 20% z nich, v roce 2012 už stejná kritéria splňovalo téměř 25%. I další studie soustavně ukazují na rostoucí míru prevalence u každé následující generace a tvrdí se, že pokud byly starší statistiky mylné, pak se mýlily ve smyslu podhodnocení výskytu duševních nemocí.

To vše naznačuje, že plných 20% dospělých Američanů může být vážně duševně nemocných. Vzhledem ke sporům o platnost dostupných dat předpokládejme, že těžkým duševním onemocněním trpí pouze 10% dospělých Američanů. Protože se u těchto stavů předpokládá, že jsou v populaci rozloženy rovnoměrně, musí postihovat také značné procento politiků, firemních šéfů, pedagogů a vojenských příslušníků všech hodností, z nichž dělají psychotiky trpící bludy a postrádající zdravý úsudek.

A pokud označení této situace za děsivou připadá někomu jako honba za senzací, pak dodejme, že mnohem vyšší procento obyvatel (ve zmíněné studii NIMH se odhaduje na téměř 50%) trpí méně závažnými formami duševních onemocnění, které jejich fungování narušují pouze příležitostně.

Komparativní epidemiologové si na těchto onemocněních opakovaně všimli něčeho pozoruhodného: k tak vysokému procentu prevalence se blíží pouze západní státy (nebo přesněji řečeno společnosti s monoteistickou tradicí) – zejména pak prosperující západní země. Naopak státy jihovýchodní Asie jako by byly vůči prokletí těžkých duševních onemocnění obzvláště imunní; v dalších oblastech zřejmě představuje ochrannou bariéru chudoba či nedostatečný rozvoj.

Jak tvrdím ve své nedávno vydané knize Mysl, modernost, šílenství, příčina vysokých koncentrací těžkých duševních onemocnění v rozvinutém západním světě spočívá v samotné podstatě západních společností. „Virus“ deprese a schizofrenie včetně jejich mírnějších forem má totiž kulturní původ: kvůli rozpakům z přemíry možností, které tyto společnosti nabízejí v oblasti sebeurčení a osobní identity, se mnoho jejich příslušníků cítí dezorientovaných a bezmocných.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

USA nabízejí největší míru osobního sebeurčení; zároveň jsou první na světě co do počtu onemocnění poškozujících úsudek. Nebude-li se rostoucí prevalence závažných psychopatologických stavů brát vážně a účinně řešit, pak se pravděpodobně stane jediným ukazatelem vedoucí role Ameriky. Vzestup Číny s tím nijak nesouvisí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.