Americký fiskální izolacionismus

DENVER – Trpělivost může být ctnost, ale v případě americké zahraniční politiky to platit nemusí.

Vezměme si například „dlouhou válku“ – smělý koncept, který byl před několika lety formulován jako popis setrvalého boje proti terorismu, zdráhavého pokroku, jehož lze reálně dosáhnout, a enormní finanční zátěže, již měl v nadcházejících letech představovat. V souladu s pravidly reálpolitiky šlo zároveň o přiznání překážek, které lze na této cestě očekávat (tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld je označil výrazem „lopota“).

Především však mělo použití tohoto termínu sdělit Američanům, kteří byli zvyklí na rychlé a rozhodné vedení války (a od války ve Vietnamu na něm také trvali), že k vítězství ve válce o přežití je zapotřebí dlouhodobých obětí a odhodlání. Jeho propagátoři také chápali, že se válka nebude omezovat na zbraně, ale bude muset mít i podobu trvalého úsilí se zapojením – jak to formulovali – „celé vlády“, kdy v těsném závěsu za vojenskými či polovojenskými cíli půjdou civilní instituce.