9

Americká druhá šance s Indií

NEW YORK – Červnová návštěva indického premiéra Nárendry Módího ve Washingtonu si mimo Indii získala jen malou veřejnou pozornost. Přesto ji diplomaté a vojenští činitelé v Asii i jinde bezpochyby bedlivě sledovali. Měli pro to dobrý důvod: sbližování dvou nejlidnatějších světových demokracií by mohlo utvářet budoucnost celého světa.

Stojí za zmínku, že Módí ve svém projevu v americkém Kongresu hned patnáctkrát použil slovo „partner“ nebo „partnerství“. V oficiálním společném prohlášení obou vlád je Indie označena za „významného obranného partnera“ Spojených států, který se může ucházet o pokročilé technologie pro vojenské použití.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Vztah mezi Indií a USA se proměnil z chladné odtažitosti ve strategickou blízkost během jediné generace – což je na poměry geopolitiky rychlost blesku. Faktory stojící za tímto posunem si zasluhují bližší pozornost, neboť mnohé z nich pravděpodobně semknou obě země ještě těsněji k sobě.

Významnou součástí bilaterálního sbližování byl konec studené války, protože eliminoval možnost pokračujícího spojenectví Indie se Sovětským svazem, jakož i důvody k tomu, aby se Indie stala nezúčastněným státem.

Druhým faktorem je Pákistán. USA dlouho provozovaly vůči dvěma strategicky nejdůležitějším zemím v jižní Asii nestrannou politiku. Nicméně během převážné části studené války byl Pákistán pokládán za spřátelenou zemi, zatímco Indie coby jeho největší protivník byla vnímána jako složitá. Tento názor ještě zesílil, když se stal Pákistán klíčovým kanálem pro dodávky zbraní Afgháncům bojujícím proti sovětské okupaci své země.

Pouto mezi USA a Pákistánem však zesláblo, když se sovětské jednotky v roce 1989 z Afghánistánu stáhly. Vztahy dále utrpěly poté, co Pákistán vyvinul jaderné zbraně, poskytl útočiště a podporu Talibanu a byl ochoten projevit pohostinnost vůči některým nejnebezpečnějším teroristům světa včetně Usámy bin Ládina. V důsledku toho přestal americké vazby na Indii omezovat strach z komplikací v Pákistánu.

Zlepšení vztahů mezi Indií a USA oživuje také Čína. Motivace je přitom mnohem zásadnější než prostý fakt, že Indie a Čína mají stále nevyřešené hraniční spory. Vzestup Číny vytvořil silné pobídky pro země, které mají zájmy v Asii, zintenzivnit spolupráci s USA i se sebou navzájem, aby dokázaly čelit politické, vojenské a ekonomické moci Číny.

Rovněž domácí politika má na vývoji vztahů významný podíl – na obou stranách. Úpadek indické Kongresové strany snížil vliv politické síly, která je nejvíce spojovaná s udržováním odstupu od Spojených států. V USA dnes navíc žijí více než tři miliony Američanů indického původu a stejně jako mnoho jiných přistěhovaleckých populací jsou také Indové stále prominentnější a mocnější. Podpora t��snějších vztahů s Indií se stala vzácným případem zahraničně-politické shody obou hlavních amerických stran a lze očekávat její pokračování bez ohledu na to, která z nich ovládne po listopadových volbách Bílý dům či Kongres.

Průlom v bilaterálních vztazích nastal před deseti lety, kdy USA zrušily sankce zavedené v reakci na indický program jaderných zbraní a poté podepsaly dohodu, jež vydláždila cestu k americké účasti na civilním jaderném programu země. Indie je na rozdíl od Pákistánu a Severní Koreje pokládána za zodpovědnou jadernou mocnost a USA dnes podporují její členství v různých uskupeních, které mají bránit dalšímu šíření štěpných materiálů a jaderných zbraní.

Spolu s indickou ekonomikou sílí také hospodářské styky. Objem bilaterálního obchodu vzrostl na více než 100 miliard dolarů ročně. Návštěvy vysoce postavených činitelů začaly být běžným jevem. Těsnější hospodářské vazby a rozsáhlá spolupráce v oblasti čisté energie mají vysokou prioritu. Předpovídat lze rovněž posílení spolupráce mezi vojenskými a zpravodajskými složkami obou zemí.

Společné úsilí udržet Indický oceán otevřený a bezpečný je už koneckonců realitou. USA a Indie nemusí být formálními spojenci, aby měl jejich vztah kýžený efekt na strategické kalkulace Číny.

Samozřejmě přetrvávají i problémy. Indickou ekonomiku dál brzdí byrokracie, korupce a špatná infrastruktura. Indičtí představitelé si také musí dávat pozor, aby neudělali nebo neřekli něco, čím by proti sobě poštvali početnou muslimskou menšinu v zemi. A stále musí dbát na to, aby úzké vztahy s USA nebyly politikou jediného premiéra či jediné strany. To znamená, že musí plně zapojit Kongresovou stranu a překonat odpor kariérních úředníků vůči novému myšlení a jednání.

Je těžké nespatřovat v tom všem určitou ironii. V prvních letech studené války před více než padesáti lety vnímali mnozí lidé ve Washingtonu Indii jako potenciální model nekomunistického politického a hospodářského rozvoje. Věci z mnoha důvodů dopadly jinak: Indie se stala ekonomicky etatistickou, načas politicky autoritářskou a geopoliticky bližší SSSR, než se americkým činitelům líbilo.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Dnes však z Indie roste úspěšný příklad tržně orientované demokracie s úzkými vazbami na USA. Druhé šance jsou v životě vzácné, ale Indie i USA ji možná právě dostávají.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.